Geotria
Na kresbě | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Nadtřída | kruhoústí (Cyclostomata) |
| Třída | mihule (Cephalaspidomorphi) |
| Řád | mihulotvární (Petromyzontiformes) |
| Čeleď | Geotriidae D. S. Jordan, 1923 |
| Rod | mihule (Geotria) Gray, 1851 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Geotria je jediný rod čeledi Geotriidae, jedné ze tří žijících čeledí mihulí. Areál výskytu zahrnuje jižní Austrálii, Tasmánii, Nový Zéland, Chile, Argentinu, Falklandy a ostrov Jižní Georgie.[1] Žijí v pobřežních vodách, ovšem za účelem tření podnikají anadromní migraci zpátky do sladkých vod.[2] Dlouhodobě byl rozlišován pouze jediný druh rodu i čeledi, a sice mihule vakovitá (Geotria australis). Teprve studie z roku 2020 osamostatnila populace z povodí řek ústících do jihozápadního Atlantského oceánu do vlastního druhu Geotria macrostoma.[3]
Mihule rodu Geotria dorůstají celkové délky těla asi 50 cm, někdy bývají i větší, až 62 cm dlouhé. Zbarvení je šedavé, během života v moři a na začátku anadromní migrace se po obou stranách těla objevují modrozelené pruhy. Svým úhořovitým tělem se mihule rodu Geotria podobají ostatním mihulím, ale objevují se i různé odlišnosti. Zuby na ústním disku jsou například lopatkovité, zatímco u jiných mihulí spíše špičaté nebo zaoblené. Nedospělí jedinci mihulí rodu Geotria mívají v kontrastu s ostatními mihulemi výrazně oddělenou ocasní a druhou hřbetní ploutev. Dospělcům zůstávají oddělené obě hřbetní ploutve.[4][2] Nápadným znakem, jenž vynesl původně rozlišovanému druhu jméno, je také vak, v němž zřejmě tito rybovití obratlovci skladují potravu během migrace.[1]
Larvy mihulí rodu Geotria – minohy – se živí filtrací, dospělci jsou striktně parazitičtí, krmí se krví či svalstvem ryb, na které se přisávají pomocí svého ústního disku. V moři žijí dospělé mihule asi dva roky, než se vrací zpět do sladkých vod kvůli reprodukci. Vzácně se prý při cestě proti proudu přesouvají i přes vlhkou trávu. Třou se zvláště za deštivých a temných nocí.[1][2] Ačkoli se rozmnožují jen jednou za život, na základě studie z roku 2017, která popisuje první pozorovaná hnízda těchto mihulí, vyplývá, že samec se samicí přežívá i více než 3 měsíce od vytření. Objevené páry žily pod velkými balvany, přičemž oplozená vajíčka schraňovaly ve shlucích nalepených na spodní straně balvanu.[5]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- 1 2 3 HANEL, Lubomír. Ryby (2). Praha: Albatros, 2000. (Svět zvířat; sv. 9). S. 135.
- 1 2 3 HUTCHINS, Michael; THONEY, D. A.; LOISELLE, P. V.; SCHLAGE, Neil, 2003. Fishes I. 2. vyd. Farmington Hills, MI: Gale. (Grzimek's Animal Life Encyclopedia; sv. 4). S. 88. (anglicky)
- ↑ RIVA-ROSSI, Carla; BARRASSO, Diego Andrés; BAKER, Cindy. Revalidation of the Argentinian pouched lamprey Geotria macrostoma (Burmeister, 1868) with molecular and morphological evidence. PLOS ONE. 29. 5. 2020, roč. 15, čís. 5, s. e0233792. Dostupné online [cit. 2025-09-29]. ISSN 1932-6203. doi:10.1371/journal.pone.0233792. PMID 32470001. (anglicky)
- ↑ NELSON, Joseph S.; GRANDE, Terry; WILSON, Mark V. H. Fishes of the World. 5. vyd. Hoboken, New Jersey: John Wiley & Sons 707 s. ISBN 978-1-119-22082-4, ISBN 978-1-118-34233-6. S. 25.
- ↑ BAKER, Cindy F.; JELLYMAN, Don J.; REEVE, Kathryn. First observations of spawning nests in the pouched lamprey (Geotria australis). Canadian Journal of Fisheries and Aquatic Sciences. 2017-10, roč. 74, čís. 10, s. 1603–1611. Dostupné online [cit. 2025-09-29]. ISSN 0706-652X. doi:10.1139/cjfas-2016-0292.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Geotria na Wikimedia Commons
Taxon Geotria ve Wikidruzích- Geotria na FishBase