Hewlett Johnson
| Hewlett Johnson | |
|---|---|
 | |
| Narození | 25. ledna 1874 Manchester |
| Úmrtí | 22. října 1966 (ve věku 92 let) Londýn |
| Místo pohřbení | Canterburská katedrála |
| Občanství | Spojené království a Spojené království Velké Británie a Irska |
| Alma mater | Wadham College The King's School in Macclesfield |
| Povolání | anglikánský kněz, farář a duchovní |
| Ocenění | čestný doktorát Evangelické teologické fakulty v Praze (1947) Mezinárodní Stalinova cena za mír mezi národy Řád rudého praporu práce |
| Politická strana | Labouristická strana |
| Nábož. vyznání | anglikánství |
| Choť | Nowell Edwards (od 1938)[1] |
| Příbuzní | George Zachery Edwards (bratranec)[2][1] |
| Funkce | Dean of Manchester (1924–1931) Dean of Canterbury (1931–1963) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hewlett Johnson (25. ledna 1874 Kersal – 22. října 1966 Canterbury) byl britský anglikánský kněz, spisovatel a křesťanský komunista. Působil jako děkan v Manchesteru a později jako děkan v Canterbury, kde získal přezdívku Rudý děkan z Canterbury za jeho podporu Stalina, Sovětského svazu a jeho spojenců.[3]
Život
[editovat | editovat zdroj]Johnson se narodil jako třetí syn Charlese Johnsona, výrobce drátů, a jeho manželky Rosy, dcery reverenda Alfreda Hewletta. Vystudoval školu King's School v Macclesfieldu a v roce 1894 absolvoval Owens College v Manchesteru s titulem Bachelor of Science v oboru stavební inženýrství.[4]
V letech 1895 až 1898 pracoval v továrně na železniční vagony v Openshawu, předměstí Manchesteru, kde ho dva spolupracovníci seznámili se socialismem,[4] a stal se přidruženým členem Institutu stavebních inženýrů (Institution of Civil Engineers). Poté, co se rozhodl věnovat misijní práci pro Church Missionary Society, nastoupil v roce 1900 do Wycliffe Hall v Oxfordu a později studoval na Wadham College v Oxfordu, kde v roce 1904 získal titul z teologie. Společnost ho odmítla kvůli jeho stále radikálnějším teologickým názorům, a tak se soustředil na přípravu na kněžství a téhož roku byl vysvěcen.[5]
V roce 1905 se stal kaplanem a v roce 1908 farářem kostela sv. Markéty v Altrinchamu. Spolu se svou první ženou v tomto městě organizoval prázdninové tábory pro chudé děti a nemocnici pro zraněné vojáky vracející se z první světové války. Kvůli svým nekonvenčním názorům na válku mu bylo odepřeno místo vojenského kaplana v aktivní službě, ale působil jako duchovní v zajateckém táboře ve své farnosti. V roce 1919 se stal čestným kanovníkem Chesterské katedrály a venkovským děkanem v Bowdonu.[4]
Johnson, který se hlásil k křesťanskému komunismu, se v roce 1917 dostal pod dohled MI5, když v Manchesteru vystoupil na podporu Říjnové revoluce. Ačkoli nikdy nevstoupil do Komunistické strany Velké Británie (Communist Party of Great Britain, zkráceně CPGB), stal se předsedou redakční rady jejího listu The Daily Worker.[4] Jeho politické názory byly nepopulární, ale díky své tvrdé práci a pastoračním schopnostem byl tehdejším premiérem Ramsayem MacDonaldem jmenován v roce 1924 děkanem v Manchesteru. V roce 1931 byl jmenován děkanem v Canterbury.[6]
Do veřejného povědomí se dostal ve 30. letech, když srovnával první pětiletku Sovětského svazu s Velkou Británií během Velké hospodářské krize. Své myšlenky shrnul v knize Sovětská síla (v originále The Socialist Sixth of the World), která obsahuje předmluvu brazilského biskupa Carlose Duarte Costy.[7]
Druhá světová válka a poválečné období
[editovat | editovat zdroj]Během druhé světové války se Johnson striktně držel sovětské linly. Po uzavření paktu Ribbentrop–Molotov v roce 1939 se stavěl proti válce, i když Británie byla s Německem ve válce, a byl obviněn z šíření poraženecké propagandy. Poté, co nacistické Německo v roce 1941 napadlo Sovětský svaz, válku podpořil; jeho spis u MI5 uvádí, že bylo stále považováno za „nežádoucí, aby byl děkan z Canterbury oprávněn přednášet vojákům“.
Na konci války byl Johnson vyznamenán Řádem rudého praporu práce jako uznání za svou „vynikající práci v roli předsedy společného výboru pro sovětskou pomoc“ a v roce 1951 obdržel Stalinovu mírovou cenu. Po válce Johnson i nadále využíval své veřejné postavení k prosazování svých prosovětských názorů. Od roku 1948 byl předsedou Organizace britsko-sovětského přátelství. V roce 1954 otiskl deník Daily Sketch karikaturu útočící na Johnsona, na které byl vyobrazen s ďábelskými rohy a pózoval po boku černošských vůdců hnutí za občanská práva Billyho Strachana a Paula Robesona.[8]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hewlett Johnson na anglické Wikipedii.
- 1 2 Oxford Dictionary of National Biography. Oxford: Oxford University Press. 2004. DOI 10.1093/REF:ODNB/34202. Dostupné online.
- ↑ Dostupné online. [cit. 2019-03-02].
- ↑ MOORE, Charles. Jump to navigation The priest who thought Stalin was a saint. The Telegraph [online]. 25. prosinec 2011 [cit. 2026-04-03]. Dostupné online.
- 1 2 3 4 WATSON, Natalie K. Hewlett Johnson. Oxford Dictionary of National Biography [online]. Dostupné online. doi:https://doi.org/10.1093/ref:odnb/34202.
- ↑ Oxford University Calendar 1913. Oxford: Clarendon Press, 1913. 150 s.
- ↑ Hewlett Johnson Papers: Biographical information [online]. University of Kent [cit. 2026-04-03]. Dostupné online.
- ↑ MOUNT, Ferdinand. To the End of the Line: Review of The Red Dean of Canterbury: The Public and Private Faces of Hewlett Johnson by Butler, J.. London Review of Books. 24. duben 2012, roč. 34, čís. 8, s. 27–28. Dostupné online [cit. 2026-04-03].
- ↑ HORSLEY, David. Billy Strachan 1921–1988 RAF Officer, Communist, Civil Rights Pioneer, Legal Administrator, Internationalist and Above All Caribbean Man. [s.l.]: Caribbean Labour Solidarity [2019 Dostupné online]. S. 23.
