Maxmilian Schneider
| Maxmilian Schneider | |
|---|---|
 Maxmilian Schneider | |
| Jiná jména | Max Schneider |
| Narození | 25. března 1902 Karlovy Vary  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 30.10.1988 Kettershausen u Illertissenu  Západní Německo |
| Národnost | německá |
| Vzdělání | uměleckoprůmyslová škola v Mnichově |
| Povolání | umělec, malíř |
| Rodiče | Wilhelm Schneider (otec) Isabella Thekla Funk (matka) |
| Manžel(ka) | Theresia Maria Krauz |
| Děti | syn Peter dcera Eva |
| Příbuzní | Antonie (sestra, *1894) Marianne (sestra, *1898) Oswald (bratr, 1900–1920) Josef (bratr, 1897–1984) Franciska (sestra, *1906) |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Maxmilian Schneider, známější pod jménem Max Schneider (25. března 1902 Karlovy Vary – 30. října 1988 Kettershausen u Illertissenu, Západní Německo) byl nejmladší ze tří synů významného karlovarského malíře Wilhelma Schneidera. Studoval v Mnichově na uměleckoprůmyslové škole a stejně jako jeho otec i oba bratři se stal malířem.
Biografie
[editovat | editovat zdroj]Max[pozn. 1] se narodil 25. března 1902 v Karlových Varech jako páté dítě a nejmladší ze tří bratrů do významné umělecké rodiny Wilhelma a Isabely Schneiderových. Stejně jako jeho oba starší bratři, navštěvoval uměleckoprůmyslovou školu v Mnichově. Po ukončení studií pracoval nějaký čas v Berlíně v ateliéru svého bratra Josefa, kde měl příležitost kopírovat staré mistry.[1][2]
Významným obdobím v jeho životě byla základní vojenská služba. Bývalo zvykem posílat mladé muže co nejdále od domova, a tak se Max, v prvních letech republiky, ocitl na Podkarpatské Rusi. Zde ho ovlivnil námět, ke kterému se pak často vracel – židovští duchovní, rabíni. Z vojny si přivezl mnoho skic, z nichž později čerpal.[1]
Po návratu do rodného města Karlových Varů si Max otevřel v tehdejší Kunsthalle (později Galerie umění) ateliér spojený s prodejní galerií. Věnoval se také výuce kreslení. V roce 1936 se oženil s Theresií Marií Krauz. Měli dvě děti, Petera a Evu.[1][2]
Po válce, na základě Benešových dekretů,[pozn. 2] musel Max s manželkou a dětmi opustit tehdejší Československo. Veškerý majetek byl rodině zkonfiskován, a to včetně Maxových vlastních uměleckých děl i celého malířského vybavení.[1]
V listopadu 1945 našla rodina nový domov ve Švábsku a Max se tak opět mohl věnovat malířské tvorbě. V roce 1970 zemřela Maxova žena Theresia a Max se přestěhoval do rodiny svého syna Petera. I tehdy se nadále věnoval malbě.[1]
Závěr života
[editovat | editovat zdroj]Maxe vždy trápil neznámý osud zkonfiskovaných obrazů, které musela rodina Schneiderových v Čechách zanechat. V červnu roku 1988 ve věku 86 let, jako poslední žijící umělec ze čtveřice karlovarských malířů, přijel Max do Karlových Varů a navštívil místní muzeum. Některá otcova díla v muzeu našel, například rozměrné plátno Valdštejnův příjezd do Karlových Varů.[1][2]
Zde se setkal i s významným karlovarským historikem Stanislavem Burachovičem. Navázali písemný kontakt, ale vyměnili si pouze dva dopisy, neboť Max v říjnu téhož roku zemřel.[1]
Stalo se tak 30. října 1988 v Kettershausenu u Illertissenu v Bavorsku.[1][2]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Maxovo dílo zahrnuje především krajiny a lidové motivy z rodného kraje. Mnoho námětů pro svoji práci načerpal na Podkarpatské Rusi, kde ho zaujal život rabínů.[1][2]
- tři studie na téma „židovští rabíni“
- Čtoucí rabín – malováno v roce 1932 v Karlových Varech, součást sbírky nadace Horsta Ludwiga Weingartha, Rödental u Coburgu
- Profil rabína – skica, kresba rudkou na papíře, nakresleno v roce 1924 v Chustu, Ukrajina, Zakarpatská oblast
- Otcův portrét – vystaven na Vzpomínkové výstavě Wilhelma Schneidera v květnu 1935 v karlovarské Kunsthalle
- Dvojportrét rodičů – vystaven na Vzpomínkové výstavě Wilhelma Schneidera v květnu 1935 v karlovarské Kunsthalle
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Maxmilian Schneider téměř vždy používal zkrácenou formu svého křestního jména.[1]
- ↑ Na základě mezinárodního kontextu (Jaltské konference z února 1945 a Dohodě o reparacích na konferenci v Postupimi v srpnu 1945) vydalo Československo dva konfiskační dekrety, které se týkaly majetku osob německé národnosti. Stalo se tak dekretem prezidenta republiky č. 12 ze dne 21. června 1945 a dekretem prezidenta republiky č. 108 ze dne 25. října 1945.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 ŠVAJDLEROVÁ, Kateřina. In: KLSÁK, Jiří; TAJER, Jan. XXXIII. historický seminář Karla Nejdla. Karlovy Vary: Klub přátel Karlových Varů, z.s., ve spolupráci s Muzeem Karlovy Vary, p.o., Karlovarského kraje, 2025. Svazek XXXIII. Kapitola Návštěva starého muže – Malíři z rodiny Schneiderových, s. 108–123.
- 1 2 3 4 5 6 Österreichisches Biographisches Lexikon und biographische Dokumentation [web]. 2003–2022. vyd. Österreich: Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften [cit. 2026-01-23]. Kapitola Schneider, Wilhelm (1864–1935), Maler. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. (německy)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- ŠVAJDLEROVÁ, Kateřina. In: KLSÁK, Jiří; TAJER, Jan. XXXIII. historický seminář Karla Nejdla. Karlovy Vary: Klub přátel Karlových Varů, z.s., ve spolupráci s Muzeem Karlovy Vary, p.o. Karlovarského kraje, 2025. Svazek XXXIII. Kapitola Návštěva starého muže – Malíři z rodiny Schneiderových, s. 108–123.
