close
Přeskočit na obsah

Epocha (astronomie)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Ekvinokcium)

Epocha v astronomii označuje určitý přesně definovaný okamžik ve zvolené časové stupnici, ke kterému se vztahují časově proměnné astronomické veličiny, zejména souřadnice objektů (v tomto smyslu se používá pro epochu v češtině i pojem ekvinokcium), elementy dráhy nebeských těles, či údaje o světelných změnách proměnných hvězd, což umožňuje jejich srovnání.[1][2] Pojem epocha pochází z řeckého ἐποχή, tj. zastavení, ve smyslu zastavení času a začátku nového.[3] Epochu tedy určuje datum a čas, kdy bylo provedeno astronomické pozorování, nebo jen datum, ke kterému se počítají polohy nebeských těles a dráhové prvky. Epocha je důležitý chronologický referenční bod pro kalendáře, astronomické referenční soustavy, astronomické katalogy nebo oběžné dáhy nebeských těles.

Před rokem 1984 se používala epocha Besselova, označovaná předponou B následovanou číselným označením příslušného roku epochy, např. B1950 případně B1950.0. Za počátek epochy byl stanoven okamžik počátku tzv. Besselova roku[4] 1950 = JD 2433282,423. Standardní epocha, která se v současné době (tj. od roku 1984) běžně používá v efemeridách a hvězdných katalozích, je tzv. juliánská epocha, označuje se jako J2000, resp. J2000.0, což označuje poledne 1. ledna 2000 = JD 2451545,0 TT.[5]. Časovou jednotkou je juliánský rok o délce 365,25 dne. Epochy, které nejsou označeny písmenem nebo názvem, znamenají vždy epochu juliánskou.[6][7] Epochu lze též uvádět v systému juliánského data.

Pojem ekvinokcium označuje časový okamžik, ke kterému je zafixována soustava souřadnic (především rovníkové souřadnice 2. druhu nebo ekliptikální souřadnice) astronomických objektů v astronomickém katalogu, nebo ve hvězdném atlase, případně časově proměnné veličiny ze souřadnic odvozené (např. hodnoty vlastního pohybu hvězd nebo elementy dráhy planet v efemeridách).[1][6] U souřadnic hvězd je ekvinokcium obvykle udáváno pro počátek roku 1950 nebo pro počátek roku 2000 (označováno J2000.0). U efemerid planet ve hvězdářské ročence[8] (almanachu) se obvykle udávají souřadnice vztažené k počátku příslušného kalendářního roku, což je pro pozorovatele planet a jiných těles Sluneční soustavy výhodnější.[1] Epocha pozorování poloh hvězd nemusí být stejná jako ekvinokcium, ke kterému se vztahuje souřadnicový systém. Například hvězdy s vysokým vlastním pohybem v epochách B1972.3, J1984.5 a J1999.1 mohly být zaneseny do souřadnicového systému s ekvinokciem B1950.0.[9][10]

Původní význam latinského slova ekvinokcium je rovnodennost, což se přenáší na zde popsaný astronomický pojem v souvislosti s tím, že jarní bod je definován jako místo na ekliptice, ve kterém se nachází Slunce v okamžiku jarní rovnodennosti.

Na časové škále roku, i desítek roků a více, lze pozorovat drobné změny v polohách hvězd (i dalších nebeských těles) oproti katalogu či atlasu. Proto se musí, např. u rovníkových souřadnic 2. druhu - rektascenze a deklinace - uvádět konkrétní ekvinokcium. Uvádět tyto souřadnice nebeského tělesa bez uvedení epochy (resp. ekvinokcia) nemá pro přesnou práci astronomů žádný praktický význam.[7] Na polohu astronomického objektu má vliv i roční aberace, paralaxa nebo vlastní pohyb objektu. Mimoto se s časem mění i samotná soustava souřadnic, definovaná pomocí roviny nebeského rovníku a jarního bodu. Vlivem precese a nutace Země se tak nebeské souřadnice, které jsou definovány vzhledem k nebeskému rovníku a nebeským pólům, v čase mění. Pro konkrétní datum pozorování (tedy pro aktuální epochu) je potom třeba příslušné souřadnice objektu z katalogu přepočítat se započtením všech vlivů, které ovlivňují přesnou polohu objektu v daném místě pozorování.[11][12]

Například[13]: rovníkové souřadnice 2. druhu pro hvězdu Arcturus pro ekvinokcium B1950.0 (v systému FK4) jsou uváděny takto:

zatímco v novějším katalogu pro J2000.0 (v systému ICRS) jsou souřadnice:

Je tedy vidět, že pro přesnou prácí s polohou hvězdy není rozdíl zanedbatelný.

Při sestavování katalogu je každá hvězda pozorována několikrát v průběhu jednoho nebo několika let. K tomu lze využít různé přístroje a pozorování mohou být prováděna na různých observatořích. Výsledkem je, že pro každý okamžik, neboli epochu pozorování, jsou v souřadnicovém systému daného přístroje určeny viditelné souřadnice hvězdy. Pro porovnání takto získaných souřadnic hvězd v různých časech a na různých přístrojích je nutné je převést do jednotného souřadnicového systému, který je nastaven na standardní epochu. Epochou katalogu se tedy nazývá datum, ke kterému jsou převedeny (přepočítány) souřadnice hvězd, pozorovaných v různých časech. Například Katalog Hipparcos je vázán na epochu J1991.25 TT, což se dá přepočítat[14] na datum 2. dubna 1991 13:30 TT, zatímco standardní epocha je určena k J2000.0.[15] V klasických (knižních) katalozích jsou polohy aktualizovány každých 25 nebo 50 let. Elektronické katalogy a příslušný výpočetní software však dokáží polohy aktualizovat průběžně.[12][7]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Hlad, O.; Pavlousek, J. Přehled astronomie (2. vydání přepracované a doplněné). 2. vyd. [s.l.]: SNTL, Praha, 1990. ISBN 80-03-00160-9. 
  • KLECZEK, JOSIP. Velká encyklopedie vesmíru. 1. vyd. [s.l.]: Academia, 2002. ISBN 80-200-0906-X. 
  • VANÝSEK, VLADIMÍR. Základy astronomie a astrofyziky. 1. vyd. [s.l.]: Academia Praha, 1980. 
  1. 1 2 3 KLECZEK, JOSIP. Velká encyklopedie vesmíru. 1. vyd. [s.l.]: Academia, 2002. ISBN 80-200-0906-X.
  2. FIXEL, J.; MACHOTKA R. Geodetická astronomie a kosmická geodézie I (Modul 01 - SFÉRICKÁ ASTRONOMIE). [s.l.]: skripta VUT Brno, 2007.
  3. Bláhová, Marie. Historická chronologie. 2. vyd. [s.l.]: Univerzita Karlova, Nakladatelství Karolinum, 2025. ISBN 978-80-246-6090-5.
  4. An Etymological Dictionary of Astronomy and Astrophysics - Besselian year [online]. Heydari-Malayeri, M. (Paris Observatory) [cit. 2026-06-01]. Dostupné online.
  5. URBAN, SEAN E.; SEIDELMANN, KENNETH P. ET AL. Explanatory supplement to the Astronomical Almanac. 3. vyd. [s.l.]: Mill Valley, CA. University Science Books, 2013. ISBN 978-1-891389-85-6. (anglicky)
  6. 1 2 RIDPATH, IAN (ED.). A Dictionary of Astronomy (3ed). [s.l.]: Oxford University Press, 2018. Dostupné online. ISBN 9780191851193. (anglicky)
  7. 1 2 3 Gráf, Tomáš. Základy astronomie a astrofyziky (distanční studijní text) [online]. Slezská univerzita Opava, 2020 [cit. 2026-03-01]. Dostupné online.
  8. Hvězdářská ročenka. rocenka.observatory.cz [online]. Hvězdárna a planetárium hl. m. Prahy [cit. 2026-05-28]. Dostupné online.
  9. MURDIN, PAUL (ED.). Encyclopedia of Astronomy and Astrophysics. [s.l.]: Nature Publishing Group, 2001. ISBN 978-0333750889. (anglicky)
  10. CHROMEY, F. R. To Measure the Sky: An Introduction to Observational Astronomy. 2. vyd. [s.l.]: Cambridge University Press, 2016. Dostupné online. ISBN 9781107572560. doi:10.1017/CBO9781316424117.
  11. Zejda, Miroslav. Základy astronomie. www.physics.muni.cz [online]. Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity, Brno (skripta), 2022 [cit. 2025-12-03]. Dostupné online.
  12. 1 2 BROŽ, MIROSLAV; ŠOLC, MARTIN. Fyzika sluneční soustavy. 1. vyd. [s.l.]: MatfyzPress, 2013. ISBN 978-80-7378-236-8. Kapitola 1.1 Časomíra.
  13. CDS-SIMBAD. HD 124897. simbad.u-strasbg.fr [online]. [cit. 2026-06-01]. Dostupné online.
  14. RAMSEY, CHRISTOPHER BRONK (OXFORD, UK). Calendar. c14.arch.ox.ac.uk [online]. [cit. 2026-05-28]. Dostupné online.
  15. ŽAROV, V. J. Sferičeskaja astronomija [online]. Frjazino: Vek 2, 2006. S. 478. ISBN 5-85099-168-9. (rusky)

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]