close
Přeskočit na obsah

Mesosauridae

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxMesosauridae
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
(nezařazeno)blanatí (Amniota)
ŘádMesosauria
ČeleďMesosauridae
Baur, 1889
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mesosauridae jsou skupina vyhynulých blanatých obratlovců příbuzných plazům, která pochází ze spodního permu Jižní Ameriky a jižní Afriky.[1]

Mesosauři jsou nejstaršími známými blanatými obratlovci, kteří se druhotně adaptovali životu čistě ve vodě: měli protáhlé tělo (až asi 1 m dlouhé), dlouhý krk, velmi dlouhý zploštělý ocas a podobně jako například sirény rovněž žebra přetvořená do podoby zahnutých tyčinek. Navzdory životu ve vodě nedošlo k redukci končetin, články prstů zadních končetin zdá se naopak napomáhaly plavání. U pletenců končetin lze nicméně pozorovat určité zmenšení. Adaptací na život ve vodě mohla být také živorodost: konkrétně z Jižní Ameriky pochází nález malého mesosaura uvnitř hrudního koše většího jedince, což tuto hypotézu podporuje (poněvadž malý mesosaurus nevykazuje výrazné známky poškození, není pravděpodobné, že by šlo o příklad kanibalismu; zároveň však tohoto jedince neobklopuje žádná rozeznatelná vaječná skořápka).[1][2][3]

Mesosauři měli dlouhé, ale tenké čelisti vyzbrojené jehlicovitými zuby, které do sebe navzájem zapadaly.[1][2] Ohledně stravy bylo představeno několik hypotéz: podle názoru ze začátku 20. století se ostré zuby hodily pro lov ryb, později však byly interpretovány spíše jako nástroj k cezení vody. Analýza fosilních zbytků ze souvrství Iratí v Brazílii skutečně potvrdila stravu založenou na malých korýších Pygocephalomorpha – ale mimo toho i kanibalismus, resp. mrchožroutství na jedincích vlastního druhu.[4]

Dlouhodobě byly rozlišovány tři druhy mesosaurů, každý ve vlastním rodu: Mesosaurus tenuidens, Stereosternum tumidum a Brazilosaurus sanpauloensis. Ovšem studie z roku 2021 rozdíly mezi nimi vyhodnotila jako neprůkazné a doporučila rozlišovat pouze rod Mesosaurus.[5] Evolučně se mesosauři odvozují mezi kmenovými zástupci Sauropsida, ovšem přesné systematické zařazení zůstává předmětem debat.[6] Navzdory četným fosilním nálezům zůstávalo rovněž sporné, zda a jaké měli mesosauři spánkové jámy, což je znak důležitý pro vyšší klasifikaci blanatých. Možná je však přítomnost jedné, spodní spánkové jámy, jež by tak hypoteticky mohla být už u předka blanatých.[7] Mesosauři přispěli také k pochopení kontinentálního driftu, jejich areál výskytu posloužil Alfredu Wegenerovi jako klíčový důkaz podporující existenci Gondwany.[1]

  1. 1 2 3 4 BENTON, Michael. Vertebrate palaeontology. 4. vyd. Chichester, West Sussex ; Hoboken: Blackwell Publishers, 2015. S. 126.
  2. 1 2 ROČEK, Zbyněk. Historie obratlovců : evoluce, fylogeneze, systém. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0858-6. S. 250.
  3. PIÑEIRO, Graciela; FERIGOLO, Jorge; MENEGHEL, Melitta. The oldest known amniotic embryos suggest viviparity in mesosaurs. Historical Biology. 2012-12, roč. 24, čís. 6, s. 620–630. Dostupné online [cit. 2026-05-19]. ISSN 0891-2963. doi:10.1080/08912963.2012.662230. (anglicky)
  4. SILVA, Rivaldo R.; FERIGOLO, Jorge; BAJDEK, Piotr. The Feeding Habits of Mesosauridae. Frontiers in Earth Science. 2017-03-13, roč. 5. Dostupné online [cit. 2026-05-19]. ISSN 2296-6463. doi:10.3389/feart.2017.00023.
  5. PIÑEIRO, Graciela; FERIGOLO, Jorge; MONES, Alvaro. Mesosaur taxonomy reappraisal: are Stereosternum and Brazilosaurus valid taxa?. Revista Brasileira de Paleontologia. 2021-09-26, roč. 24, čís. 3, s. 205–235. Dostupné online [cit. 2026-05-19]. doi:10.4072/rbp.2021.3.04.
  6. LAURIN, Michel; PIÑEIRO, Graciela H. A Reassessment of the Taxonomic Position of Mesosaurs, and a Surprising Phylogeny of Early Amniotes. Frontiers in Earth Science. 2017-11-02, roč. 5. Dostupné online [cit. 2026-05-19]. ISSN 2296-6463. doi:10.3389/feart.2017.00088.
  7. PIÑEIRO, Graciela; FERIGOLO, Jorge; RAMOS, Alejandro. Cranial morphology of the Early Permian mesosaurid Mesosaurus tenuidens and the evolution of the lower temporal fenestration reassessed. Comptes Rendus Palevol. 2012-07, roč. 11, čís. 5, s. 379–391. Dostupné online [cit. 2026-05-19]. doi:10.1016/j.crpv.2012.02.001. (anglicky)

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]