Řevnice (německy: Rewnitz) jsou město v okresu Praha-západ ležící asi 10 km jihozápadně od okraje Prahy na řece Berounce. Žije zde přibližně 3800[1] obyvatel. Pro svou polohu v blízkosti brdských Hřebenů a dobré spojení s Prahou a Berounem po železnici byly Řevnice již od počátku 20. století vyhledávaným sídelním místem.
První písemná zmínka o sídle pochází z roku 1253, kdy král Václav I. postoupil kostel v Řevnicích (eccl. in Reueniz) a k němu se vztahující patronátní právo špitálu sv. Františka u pražského mostu, spravovanému rytířským řádem křižovníků s červenou hvězdou. V roce 1292 se již Řevnice jmenují městečkem (Hrzeunicz civitas) a král Václav II. je věnoval nově založenému klášteru cisterciáků ve Zbraslavi. Protože obě donace nebyly v listinách specifikovány, vznikaly mezi oběma řády neshody, které byly po řadě jednání rozhodnuty tak, že většina připadla cisterciákům a zhruba čtvrtina křižovníkům. Nepřímým vlastníkem však zůstal král i nadále, o čemž svědčí zprávy o zástavních držitelích. S krátkým přerušením v období stavovského povstání, kdy byl majetek obou řádů konfiskován a nakrátko se ocitl ve světských rukou, zůstaly Řevnice v církevním držení až do roku 1785. Po zrušení zbraslavského kláštera v rámci církevních reforem Josefa II. připadly Řevnice spolu s většinou cisterciáckého majetku knížecímu rodu z Oettingen-Wallersteinu, v jehož držení zůstaly až do zrušení vrchnostenského panství roku 1848. Křižovnickému řádu poté zůstal jen patronát nad kostelem a farou.[4]
Svou původní funkci městečka, kde se již roku 1304 konaly trhy, ztratily Řevnice pravděpodobně během husitských válek, ještě na konci 15. století byly zmiňovány jako pouhá vesnice. Po období rozkvětu v 16. století následovalo zlé období třicetileté války, kdy Řevnice utrpěly značné škody za tažení švédských vojsk generála Arvida Wittenberga. V roce 1732 potvrdil císař Karel VI. Řevnicím městská privilegia, která kromě týdenních trhů umožňovala i provozovat 3× ročně výroční trhy. V roce 1787 zde byla zřízena menší škola – jednotřídka, kde se začalo učit v roce 1798.[4]
Velký rozkvět Řevnic znamenalo otevření Západní dráhy, železniční trati z Prahy do Plzně, v roce 1862. V roce 1882 nahradilo původní zastávku první nádraží; budova dnešního nádraží byla postavena v roce 1896. Díky dobrému spojení s Prahou se Řevnice se proměnily v oblíbené letovisko a východisko k výletům do Brd. V roce 1863 byla zřízena pošta. Městečko se rozrůstalo, stavěly se i vilové čtvrtě. Vznikly zde též různé spolky. Nejvýznamnější byl Okrašlovací spolek, založený roku 1882, který se podílel mj. na výstavbě tenisových kurtů a plovárny na Berounce, zřizování sadů a kultivaci lesních partií. Má zásluhu i na založení Lesního divadla, které bylo postaveno v letech 1919–20. Mezi prvními spolky byly dále Sokol, Sbor dobrovolných hasičů nebo Dělnická beseda Havlíček, v období první republiky vznikla Jednota divadelních ochotníků, Obec Baráčníků a různé sportovní spolky. Mnohé fungují dosud, Okrašlovací spolek však komunistická vláda v 50. letech zrušila. V letech 1927–1937 mělo v Řevnicích své sídlo ukrajinské gymnázium, které bylo poté přestěhováno do Modřan.[4]
Městys Řevnice byl povýšen na město v roce 1968. Při té příležitosti získaly Řevnice i nový městský znak. (Lev ve znaku znamená, že byly původně královským majetkem, vlnité pruhy jsou symbolem řeky Berounky).[5]
Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce vroce, kdy ke změně došlo:
1850 země česká, kraj Praha, politický okres Smíchov, soudní okres Zbraslav[6]
1855 země česká, kraj Praha, soudní okres Zbraslav
1868 země česká, politický okres Smíchov, soudní okres Zbraslav
1927 země česká, politický okres Praha-venkov, soudní okres Zbraslav[7]
1939 země česká, Oberlandrat Praha, politický okres Praha-venkov, soudní okres Zbraslav[8]
1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický okres Praha-venkov-jih, soudní okres Zbraslav[9]
1945 země česká, správní okres Praha-venkov-jih, soudní okres Zbraslav[10]
Pozemní komunikace – Obcí procházejí silnice II/115 Praha Radotín – Dobřichovice – Řevnice a II/116 Mníšek pod Brdy – Řevnice – Karlštejn – Beroun.
Železnice – Městem vede železniční trať Praha–Beroun . Jde o dvoukolejnou elektrifikovanou trať, součást 3.koridoru, doprava na ní byla zahájena roku 1862, která sem z Prahy vede (až do Berouna) podél řeky Vltavy a jejího přítoku Berounky.
Železniční doprava – Po trati Praha–Beroun vede linkaS7 (Český Brod – Úvaly – Praha – Beroun) vrámci pražského systému Esko. V železniční stanici Řevnice zastavuje denně velké množství osobních vlaků.
selská usedlost čp. 7 „U Valšubů“ se zdobeným barokním štítem
kašna a pomník padlých ve světových válkách na náměstí
Vila ZbirohZámeček – klasicizující budova z 60. let 19. století postavená pro majitele zdejšího velkostatku, později prodána dominikánům, upravena v roce 1939 (sídlo ZUŠ)
vily pod lesem: vila Zbiroh, Sochorova vila
Grandhotel Berounka u nádraží – stavba z počátku 20. století se secesními prvky
starý hřbitov
Sochorova hrobka – pozdně secesní hrobka rodiny Sochorovy na novém hřbitově
Modlitebna církve Československé husitské ve stylu art déco
V Řevnicích funguje Městské kulturní středisko a Městská knihovna Ignáta Herrmanna. Je zde Základní umělecká škola a dva dětské folklórní soubory, taneční soubor Klíček a hudební soubor Notičky.[14] Dlouhou tradici má v Řevnicích ochotnické divadlo. V roce 1923 vznikla Jednota divadelních ochotníků, později byl soubor pod patronací Městského kulturního střediska, v roce 2001 se osamostatnil jako občanské sdružení Divadelní soubor Řevnice[15]. Vystupuje zejména v Lesním divadle, kde se konají i další kulturní akce, např. hudební festivaly (Porta, Řev Řevnice, Blues v lese) nebo Lesní slavnosti divadla. Divadelní představení a koncerty hostí také zrekonstruované řevnické kino nebo sál Zámečku.
Řevnice jsou východiskem značených turistických cest na brdské Hřebeny. Řevnický Okrašlovací spolek ve spolupráci s Klubem českých turistů se přičinil o zprovoznění značené cesty z Řevnic na Skalku a na Babku, která byla první turisticky značenou cestu v Brdech (1889).[16] Turistické průvodce věnované Řevnicím a okolí vznikly už v první polovině 20. století: v roce 1905 vydal Okrašlovací spolek knihu Stanislava ReinišePrůvodce po Řevnicích a na Skalku, další průvodce napsal Josef Václav Bohuslav, jeden z předsedů řevnického Okrašlovacího spolku: 33 výlety a procházky z Řevnic (1912) a Řevnice jako letovisko a turistická brána brdská (1930).[17]
Od roku 2018 vede Řevnicemi a blízkým okolím také Fabiánova naučná stezka, pojmenovaná podle brdského ducha Fabiána.[18]
↑ Dekret presidenta republiky č. 121/1945 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 2011-09-28]. Dostupné varchivu pořízeném dne2011-09-28.
↑ Vládní nařízení č. 3/1949 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 2011-05-22]. Dostupné varchivu pořízeném dne2011-05-22.
↑Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha1932, svazekI, str.1517-1518. (česky a německy)
Řevnice 1253–2003: almanach k výročí. Řevnice: Město Řevnice, 2003. 191 s. ISBN80-86432-50-5.
Bohuslav, Josef Václav. Řevnice jako letovisko a turistická brána brdská. Řevnice: J.V. Bohuslav, 1930. 35 s.
ADAMCOVÁ, Kateřina; ADAMEC, Vojtěch. Restaurování a zhotovení kopie keramické sochy sv. Jana Nepomuckého v Řevnicích. Památky středních Čech. 9. 2008, roč. 22, čís. 1, s. 26–35. ISSN0862-1586.
Česko
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
.jpg)
Náměstí krále Jiřího z Poděbrad
usedlost U Valšubů s věží kostela
Lávka přes Berounku
Tyršovo stromořadí
Hlídač u školy
Lávka přes Berounku při povodni 2021
Jez při povodni 2021
.jpg)
