close
Přeskočit na obsah

Alois Neurath

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Alois Neurath
Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1925  1929
Stranická příslušnost
Členstvírakouská soc. dem.
DSAP
KSČ
KSČ (leninovci)

Narození29. srpna 1886
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí25. dubna 1955 (ve věku 68 let)
Stockholm
ŠvédskoŠvédsko Švédsko
ObčanstvíČeskoslovensko
Profesespisovatel, novinář a politik
CommonsAlois Neurath
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alois Neurath (29. srpna 1886 Vídeň[1][2][3]25. dubna 1955 Stockholm[1]) byl československý politik německé národnosti, přední funkcionář Komunistické strany Československa (v letech 1921–1924 člen výkonného výboru a užšího výkonného výboru, poté do roku 1926 člen politbyra, orgbyra a sekretariátu) a meziválečný komunistický poslanec Národního shromáždění.

Měl titul doktora práv a pracoval jako novinář. Okolo roku 1910 se přestěhoval do Liberce, kde působil jako redaktor a stranický funkcionář rakouské sociální demokracie, jejímž členem se stal roku 1909 ve Vídni. Roku 1910 navštěvoval první stranickou školu v Podmoklech, pak byl tajemníkem mládežnické stranické organizace v Liberci. Patřil k levicovému křídlu strany a vydával jeho tiskový orgán Vorwärts. Za první světové války sloužil v armádě.[3]

Na počátku 20. let 20. století patřil k levicovému křídlu Německé sociálně demokratické strany dělnické v ČSR, které se připojilo ke KSČ. V roce 1924 byl v rámci KSČ jednou z hlavních postav levicové skupiny, která kritizovala jako centristickou politiku, kterou praktikoval Bohumír Šmeral.[4] Ve vedení Komunistické strany Československa působil od Slučovacího sjezdu v listopadu 1921, kdy byl zvolen do výkonného výboru KSČ a stal se i členem sedmičlenného užšího výkonného výboru. Ve svých funkcích byl potvrzen na I. sjezdu v únoru 1923. Vzápětí po sjezdu byl jmenován zástupcem KSČ v Kominterně a odjel do Moskvy (v níž zůstal do července 1923), v užším výkonném výboru ho proto 1. března 1923 nahradil Břetislav Hůla.[5] Na II. sjezdu v listopadu 1924 byl, jako reprezentant levice, zvolen do ústředního výboru a zachoval si pozici v nejužším vedení strany, když byl zvolen členem politbyra, orgbyra a sekretariátu (jako politický sekretář, vedle Josefa Hakena). Své postavení si zachoval i na III. sjezdu v září 1925.[5]

V parlamentních volbách v roce 1925 získal mandát v Národním shromáždění za KSČ.[6] Podle údajů k roku 1926 byl profesí redaktorem v Praze.[7] Na zasedání ÚV 12. října 1926 byl odvolán ze všech funkcí ve vedení strany.[5]

V roce 1929 byl v souvislosti s nástupem skupiny mladých, radikálních komunistů (takzvaní Karlínští kluci), kteří do vedení KSČ doprovázeli Klementa Gottwalda, odstaven od moci. V červnu 1929 vystoupil z poslaneckého klubu KSČ (respektive byl ze strany vyloučen) a v parlamentu se stal členem nového poslaneckého klubu nazvaného Komunistická strana Československa (leninovci).[8][9]

  1. 1 2 KOLÁŘ, František, a kol. Politická elita meziválečného Československa 1918-1938. Praha: Pražská edice, 1998. 302 s. ISBN 80-901509-8-5. S. 182.
  2. Národní shromáždění. Národní shromáždění Republiky československé v prvém desítiletí. [s.l.]: Státní tiskárna, 1928. 1315 s. Dostupné online. S. 1304.
  3. 1 2 BALLING, Mads Olle. Von Reval bis Bukarest: statistisch-biographisches Handbuch der Parlamentarier der deutschen Minderheiten in Ostmittel- und Südosteuropa 1919-1945 [online]. Dokumentation Verlag, 1991 [cit. 2014-12-18]. S. 314. Dostupné online. (německy)
  4. kol. aut.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 713, 728.
  5. 1 2 3 Ústav pro studium totalitních režimů. Složení vedoucích orgánů KSČ [online]. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů [cit. 2025-09-24]. PDF online.
  6. Alois Neurath [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-07]. Dostupné online.
  7. 19. schůze, přípis volebního soudu [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-07]. Dostupné online.
  8. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-07]. Dostupné online.
  9. kol. aut.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 732.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]