close
Přeskočit na obsah

Augustin Kliment

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Augustin Kliment
Starosta Třebíče
Ve funkci:
29. dubna 1925 – 2. září 1925
PředchůdceOtakar Jakubský
NástupceJosef Vaněk
Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1929 – 1938
Poslanec Prozatímního NS
Ve funkci:
1945 – 1946
Poslanec Ústavodárného NS
Ve funkci:
1946 – 1948
Poslanec NS ČSR a ČSSR
Ve funkci:
1948 – 1953
Čs. ministr průmyslu
Ve funkci:
1948 – 1952
PředchůdceZdeněk Fierlinger
NástupceJúlius Maurer
Stranická příslušnost
ČlenstvíSociální demokracie
Komunistická strana Československa
Narození3. srpna 1889
Třebíč
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí22. října 1953 (ve věku 64 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
ObčanstvíČeskoslovensko
PříbuzníKarel Kliment (bratr)
Profesepolitik, spisovatel a novinář
OceněníČestné občanství města Třebíče (1938)
Čestné občanství města Chrudimi (1949)
Řád budování socialistické vlasti
CommonsAugustin Kliment
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Augustin Kliment, též Gustav Kliment (3. srpna 1889 Třebíč[1] – 22. října 1953[2] Praha[3]), byl československý politik, meziválečný a poválečný poslanec Národního shromáždění za Komunistickou stranu Československa, příslušník československých legií, vězeň v koncentračním táboře v Dachau.

Biografie

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině koželužského dělníka jako jedno z osmi dětí. Ve věku čtrnácti let nastoupil do Prahy do učení a vyučil se strojním zámečníkem. Od roku 1905 se angažoval v dělnickém socialistickém hnutí. Byl několikrát zatčen při účasti na demonstracích. Po vyučení se vrátil do rodné Třebíče. Od 1. května 1908 byl členem odborové organizace kovodělníků. Později odjel do Vídně a do Lince. Roku 1910 byl odveden do armády, ale odmítl složit přísahu. V roce 1911 odmítl zasáhnout se svou setninou proti demonstrantům ve Vídni a byl pak odsouzen vojenským soudem. V srpnu roku 1914 se oženil[4] s Anežkou Vidlákovou. Za první světové války byl na ruské frontě zajat a do roku 1917 pracoval coby zajatec v strojnicko-chemické továrně. V Rusku byl v srpnu 1918 mobilizován do 2. omského pochodového praporu Československých legií, později sloužil u leteckého oddílu.[5] V legii jako delegát 2. sjezdu usiloval o zastavení bojů s Rudou armádou.[3]

V roce 1920 se vrátil do Třebíče, kde byl předsedou dělnické rady. Účastnil se prosincové stávky a roku 1921 patřil mezi zakládající členy KSČ. Byl tehdy krátce vězněn.[3]

Od 20. let 20. století organizoval třebíčské dělnické hnutí. Redigoval časopis Jiskru a jako sekretář rudých odborů vedl stávky. Dne 29. dubna 1925 se stal prvním komunistickým starostou města. Ve funkci zůstal do 2. září 1925.[6] Od 30. let působil na Ostravsku.[7] Jeho bratrem byl další komunistický politik Karel Kliment.[8]

V parlamentních volbách v roce 1929 se stal za Komunistickou stranu Československa poslancem Národního shromáždění.[9] Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1935. Poslanecké křeslo si podržel do rozpuštění KSČ v prosinci 1938. Po osvobození byl v letech 1945–1946 poslancem Prozatímního Národního shromáždění a v letech 1946–1948 Ústavodárného Národního shromáždění. V letech 1948–1953 také zasedal v Národním shromáždění.[10]

Profesí byl odborovým tajemníkem. Podle údajů z roku 1935 bydlel v Moravské Ostravě.[11] V roce 1939 byl při pokusu o útěk do exilu zatčen spolu s Antonínem Zápotockým a Jaromírem Dolanským a vězněn. Po osvobození se vrátil k politické práci. V roce 1947 byl předsedou Svazu zaměstnanců kovoprůmyslu.[12] Funkci předsedy Svazu zaměstnanců kovoprůmyslu zastával v letech 1945–1948. A byl i členem představenstva Ústřední rady odborů.[13]

24. května 1945 byl kooptován do Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Ve funkci ho potvrdil VIII. sjezd KSČ a IX. sjezd KSČ. Od března 1946 do roku 1953 byl i členem Předsednictva ÚV KSČ.[13]

Později se stal československým ministrem průmyslu ve vládě Antonína Zápotockého a Viliama Širokého (ještě jako Augustin Kliment).[14] Funkci zastával od 15. června 1948 do 1. srpna 1952, přičemž od 20. prosince 1950 bylo jeho portfolio oficiálně nazýváno ministerstvem těžkého průmyslu, od 8. září 1951 ministerstvem těžkého strojírenství. V letech 1952–1953 byl předsedou Ústřední rady odborů.[7][13] Ve funkci ministra výrazně urychlil proces znárodnění průmyslu.[3]

Zemřel v říjnu 1953 v Praze[3] po dlouhé a těžké nemoci, která byla pozůstatkem válečného věznění a která ho v posledních měsících trvale upoutala na lůžko.[3] Byl mu vypraven státní pohřeb.[2] Roku 1953 mu byl posmrtně udělen Řád Klementa Gottwalda.[13] Jméno Gustava Klimenta nesl za socialismu největší obuvnický závod v Třebíči-Borovině – Závody Gustava Klimenta n. p. (BOPO), strojírenský podnik v Rokycanech – Kovohutě Gustava Klimenta, n. p.,[15] Bohumínské železárny Gustava Klimenta v Bohumíně a Hornický učňovský domov Gustava Klimenta v Larischově zámku v obci Solca.[16]

Budování kultu osobnosti svépomocí

[editovat | editovat zdroj]
  • Ministr průmyslu Gustav Kliment vydal vyhlášku č. 1004 ze dne 27. června 1949, kterou se zřizují Závody Gustava Klimenta.[17]
  • Ministr průmyslu Gustav Kliment vydal vyhlášku č. 2061 ze dne 15. září 1949, kterou se zřizují Bohumínské železárny Gustava Klimenta, národní podnik.[18]
  • Ministerstvo průmyslu vedené Gustavem Klimtem vydalo dne 16. prosince 1950 Rozhodnutí č.j. 161.949/50-V-IV-1 o zřízení firmy Válcovny trub Gustava Klimenta národní podnik.[19]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv. Martina v Třebíči
  2. 1 2 Ústřední rada odborů k úmrtí svého předsedy poslance Gustava Klimenta. Rudé právo. Říjen 1953, roč. 34, čís. 297, s. 2. Dostupné online.
  3. 1 2 3 4 5 6 Gustav Kliment. Rudé právo. Říjen 1953, roč. 34, čís. 296, s. 2. Dostupné online.
  4. ↑ Matriční záznam o sňatku Augustina Klimenta s Anežkou Vidlákovou farnosti Altlerchenfeld ve Vídni
  5. ↑ Detail legionáře | Legie 100. www.legie100.com [online]. [cit. 2023-06-21]. Dostupné online.
  6. ↑ Zpravodaj města Třebíče 6/1977.
  7. 1 2 UHLÍŘ, J. (odpovědný redaktor). Třebíčsko v památkách. Praha : REFO, středisko reklamní fotografie ČTK; 1974.
  8. ↑ Faltýnková, Monika: Protifašistický odboj na Konicku (na pozadí historicko-dokumentační činnosti Leopolda Färbera) [online]. is.muni.cz [cit. 2012-01-10]. Dostupné online.
  9. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-10-11]. Dostupné online.
  10. ↑ Augustin Kliment [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-10-11]. Dostupné online.
  11. ↑ seznam zvolených poslanců [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-10-11]. Dostupné online.
  12. ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 426, 479.
  13. 1 2 3 4 Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. www.cibulka.net [cit. 2015-02-06]. Dostupné online.
  14. ↑ Úvod ministra průmyslu A. Klimenta. Rudé právo. 1948-09-10, roč. 28, čís. 212, s. 3. Dostupné online.
  15. ↑ ERET, Jaroslav. Třikrát první. Obrana lidu. 1988-05-14, roč. XLVII., čís. 20, s. 7. Dostupné online.
  16. ↑ 4/8 Doly jako elita a trest - Zdař Bůh - Příběhy českého hornictví | Česká televize. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
  17. ↑ KLIMENT, Gustav. Vyhláška č. 1004. Úřední list Československé republiky. 1949-06-27, roč. 30, čís. 152, s. 1. Dostupné online.
  18. ↑ OKRESNÍ, soud. Firm. 5266/49 A X 495/1. Úřední list Československé republiky. 1949-12-30, roč. 30, čís. 304, s. 4953. Dostupné online.
  19. ↑ OKRESNÍ, soud. Změny ve firmách. Úřední list Československé republiky. 1951-04-24, roč. 32, čís. 95., s. 1059. Dostupné online.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Člen vedení Komunistické strany Československa
Vedení KSČ od března 1946 do května 1949
VIII. sjezd KSČ (březen 1946) • ústřední výbor KSČ (1946–1949)
předsednictvo ÚV KSČ
předseda KSČ
politický sekretariát předsednictva
(březen 1947 – únor 1948)
politická komise předsednictva
(únor–březen 1948)
užší předsednictvo
(od června 1948)

Evžen Erban (od června 1948) • Zdeněk Fierlinger (od června 1948) • Ludmila Jankovcová (od června 1948) • Oldřich John (od června 1948)
stále přizvaní

Július Ďuriš (od dubna 1946) • Viliam Široký (od dubna 1946) • Gustav Bareš (od léta 1946) • Vilém Nový (od léta 1946) • Antonín Zmrhal (od ledna do prosince 1947) • Alexej Čepička (od prosince 1947) • Vladimír Clementis (od března 1948) • Antonín Gregor (od 1948) • František Krajčír (od 1948) • Bedřich Geminder (od 1948)
sekretariát ÚV KSČ
(od ledna 1947 užší sekretariát
od dubna 1947 organizační sekretariát
od června 1948 užší sekretariát)
ústřední tajemník KSČ
zástupci ústředního tajemníka ÚV KSČ

Jaromír Dolanský (do července 1946) • Josef Frank • Marie Švermová (od února 1947) • Gustav Bareš (od prosince 1948) • Ladislav Kopřiva (od prosince 1948)
členové sekretariátu

Václav David (do dubna 1948) • Josef Smrkovský (do ledna 1947) • Marie Švermová (od února 1947 zástupkyně ústředního tajemníka)

Gustav Bareš (od července 1946; od prosince 1948 zástupce ústředního tajemníka) • Josef Dubský (od července 1946 do ledna 1947) • Jiří Hendrych (od července 1946 do ledna 1947, od října 1948) • Antonín Novotný (od července 1946 do ledna 1947, od dubna 1947 do června 1948, od července 1948) • Bedřich Geminder (od srpna 1946) • Jarmila Taussigová (od ledna do dubna 1947) • Ladislav Kopřiva (od června 1948; od prosince 1948 zástupce ústředního tajemníka) • Štefan Bašťovanský (od září 1948) • Koloman Moškovič (od září 1948) • Josef Kapoun (od října 1948) • Václav Sova (od listopadu 1948) • Zdeněk Hejzlar (od ledna 1949) • Josef Kolský (od ledna 1949)
předseda KSK

Josef Kapoun (od listopadu 1948)
předseda ÚRK
Vedení KSČ od května 1949 do září 1951
IX. sjezd KSČ (květen 1949) • ústřední výbor KSČ (1949–1954)
předsednictvo ÚV KSČ
(1949–1951)
předseda KSČ
politický sekretariát předsednictva
(od ledna 1951)

Rudolf Slánský (od ledna 1951 člen politického sekretariátu) • Gustav Bareš • Štefan Bašťovanský • Václav David • Jaromír Dolanský • Július Ďuriš • Evžen Erban • Zdeněk Fierlinger • Josef Frank • Ludmila Jankovcová • Oldřich John • Augustin Kliment • Václav Kopecký • Ladislav Kopřiva • Josef Krosnář • Zdeněk Nejedlý • Václav Nosek • Josef Smrkovský (do června 1951) • Viliam Široký (od ledna 1951 člen politického sekretariátu) • Marie Švermová (do února 1951) • Antonín Zápotocký (od ledna 1951 člen politického sekretariátu)
stále přizvaní

Vladimír Clementis (do března 1950) • Alexej Čepička • Antonín Gregor • Jaroslav Kabeš • František Krajčír • Vilém Nový (do listopadu 1949) • Bedřich Geminder • Vratislav Krutina (1950) • Štěpán Rais (od 1950) • Josef Jonáš (od 1950) • Bruno Köhler (od 1950) • Zdeněk Hejzlar (od 1950)
organizační sekretariát ÚV KSČ
(1949–1951)
ústřední tajemník KSČ
zástupci ústředního tajemníka KSČ

Josef Frank • Marie Švermová (do prosince 1950) • Gustav Bareš • Ladislav Kopřiva (do května 1950) • Štefan Bašťovanský
členové sekretariátu

Bedřich Geminder (do ledna 1951) • Zdeněk Hejzlar • Josef Kapoun (do února 1951) • Josef Kolský (do ledna 1951) • Antonín Novotný • Vilém Nový (do února 1950) • Josef Pavel (do srpna 1950) • Jaroslav Procházka (do dubna 1950) • Václav Sova
stále přizvaní

Bruno Köhler (od května 1950 do ledna 1951) • Miroslav Pastyřík (od prosince 1950 do ledna 1951) • Václav David (od července 1951)
předseda KSK

Josef Kapoun (do února 1951)
předseda ÚRK
Vedení KSČ od září 1951 do června 1954
ústřední výbor KSČ (1949–1954)
předsednictvo ÚV KSČ
(1951–1954)
předseda KSČ

Klement Gottwald (zemřel v březnu 1953)
politický sekretariát předsednictva

Václav Kopecký (od prosince 1951) • Antonín Novotný (od prosince 1951)

Gustav Bareš (do ledna 1952) • Štefan Bašťovanský (do ledna 1952) • Václav David • Július Ďuriš • Evžen Erban (do ledna 1952) • Zdeněk Fierlinger • Josef Frank (do ledna 1952) • Ludmila Jankovcová • Oldřich John (do září 1953) • Augustin Kliment (zemřel v říjnu 1953) • Václav Kopecký (od prosince 1951 člen politického sekretariátu) • Ladislav Kopřiva • Josef Krosnář • Zdeněk Nejedlý • Václav Nosek

Jan Harus (od ledna 1952) • Josef Tesla (od září 1953)
organizační sekretariát ÚV KSČ
(1951–1954)
předseda KSČ

Klement Gottwald (zemřel v březnu 1953)
1. tajemník ÚV KSČ

Antonín Novotný (od září 1953)
tajemníci ÚV KSČ

Antonín Novotný (do ledna 1953, od března 1953, od září 1953 1. tajemník) • Gustav Bareš (do ledna 1952) • Štefan Bašťovanský (do ledna 1952) • Václav David (do ledna 1953) • Josef Frank (do ledna 1952) • Jiří Hendrych (do února 1952)

Josef Tesla (od ledna 1952 do září 1953) • Jindřich Uher (od ledna 1952 do ledna 1953) • Bedřich Voda-Pexa (od února 1952, zemřel v listopadu 1953) • Anna Baramová (od ledna do září 1953) • Richard Hradec (od ledna do září 1953) • Bruno Köhler (od ledna 1953) • Vratislav Krutina (od ledna 1953) • František Nečásek (od ledna do září 1953) • Jiří Salga (od ledna do září 1953) • Václav Pašek (od září 1953)
členové sekretariátu

Karol Bacílek (od září 1953)
předseda KSK

Jan Harus (od prosince 1951)
předseda ÚRK
Člen vlád Československa
Vláda Antonína Zápotockého a Viliama Širokého
Předseda vlády

Antonín Zápotocký (jmenován 15. června 1948, KSČ) • Viliam Široký (jmenován 21. března 1953, KSČ)
Členové v den jmenování vlády
15. června 1948

Zdeněk Fierlinger (náměstek předsedy vlády do 14. září 1953, KSČ) • Ján Ševčík (náměstek předsedy vlády do 29. května 1952, SSO) • Viliam Široký (náměstek předsedy vlády do 21. března 1953, KSČ) • Vladimír Clementis† (zahraničí do 18. března 1950, KSČ) • Alexej Čepička (spravedlnost do 25. dubna 1950, KSČ) • Jaromír Dolanský (finance do 5. dubna 1949, KSČ) • Július Ďuriš (zemědělství do 10. září 1951, KSČ) • Evžen Erban (sociální péče do 8. září 1951, KSČ) • Antonín Gregor (zahraniční obchod do 2. prosince 1952, KSČ) • Ludmila Jankovcová (výživa, KSČ) • Augustin Kliment (průmysl, těžký průmysl do 1. srpna 1952, KSČ) • Václav Kopecký (informace do 31. ledna 1953, KSČ) • František Krajčír (vnitřní obchod, KSČ) • Zdeněk Nejedlý (školství a osvěta do 31. ledna 1953, KSČ) • Alois Neuman (pošty, od 30. dubna 1952 spojů, ČSS) • Václav Nosek (vnitro do 14. září 1953, KSČ) • Alois Petr (doprava do 14. prosince 1951, ČSL) • Josef Plojhar (zdravotnictví, ČSL) • Ludvík Svoboda (obrana do 25. dubna 1950, KSČ) • Emanuel Šlechta (technika do 20. prosince 1950, ČSS) • Vavro Šrobár (sjednocení zákonů do 6. prosince 1950, SSl)
Členové jmenovaní později
5. dubna 1949

Jaromír Dolanský (předseda Státního úřadu plánovacího do 21. prosince 1951, KSČ) • Jaroslav Kabeš (financí do 14. září 1953, KSČ)
18. března 1950

Viliam Široký (zahraničních věcí do 31. ledna 1953, KSČ)
25. dubna 1950

Ludvík Svoboda (náměstek předsedy vlády do 8. září 1950, KSČ) • Alexej Čepička (obrana, KSČ) • Štefan Rais (spravedlnost do 14. září 1953, KSČ)
23. května 1950
20. prosince 1950
8. září 1951

Rudolf Slánský† (náměstek předsedy vlády do 24. listopadu 1951, KSČ) • Karol Bacílek (státní kontrola do 23. ledna 1952, KSČ) • Jan Bílek (hutní průmysl a rudné doly do 24. března 1953, KSČ) • Jaroslav Havelka (sociální péče do 14. září 1953, KSČ) • Alois Málek (lehký průmysl, KSČ) • Václav Pokorný (paliva a energetika do 14. září 1953, KSČ) • Jozef Púčik (chemický průmysl do 21. prosince 1951, KSČ) • Marek Smida (lesy a dřevařský průmysl do 31. ledna 1953, KSČ)
10. září 1951

Josef Nepomucký (zemědělství do 14. září 1953, KSČ)
21. prosince 1951

Jaromír Dolanský (náměstek předsedy vlády do 14. září 1953, KSČ) • Antonín Pospíšil (doprava, ČSL) • Jozef Púčik (předseda Státního úřadu plánovacího do 22. června 1954, KSČ)
23. ledna 1952

Karol Bacílek (národní bezpečnost do 14. září 1953, KSČ) • Jan Harus (státní kontrola do 14. září 1953, KSČ)
28. května 1952

Josef Krosnář (výkup, KSČ)
4. června 1952

Jozef Kyselý (náměstek předsedy vlády do 31. ledna 1953, SSO)
1. srpna 1952

Július Maurer (těžký průmysl do 31. ledna 1953, KSČ) • Josef Pospíšil (železnice do 14. září 1953, KSČ)
2. prosince 1952

Richard Dvořák (zahraniční obchod, KSČ)
31. ledna 1953

Karol Bacílek (náměstek předsedy vlády do 14. září 1953, KSČ) • Alexej Čepička (náměstek předsedy vlády do 14. září 1953, KSČ) • Václav Kopecký (náměstek předsedy vlády, KSČ) • Zdeněk Nejedlý (náměstek předsedy vlády do 14. září 1953, KSČ) • Antonín Novotný (náměstek předsedy vlády do 14. září 1953, KSČ) • Jindřich Uher (náměstek předsedy vlády, KSČ) • Václav David (zahraničních věcí, KSČ) • Július Ďuriš (lesy a dřevařský průmysl do 14. září 1953, KSČ) • Jozef Kyselý (stavební hmoty do 14. září 1953, SSO) • Július Maurer (bez portfeje, KSČ) • Karel Poláček (těžký průmysl, KSČ) • Marek Smida (státních statků do 14. září 1953, KSČ) • Bohumil Šrámek (energetika do 14. září 1953, KSČ) • Ladislav Štoll (vysoké školy do 14. září 1953, KSČ)
24. března 1953

Rudolf Barák (náměstek předsedy vlády do 14. září 1953, KSČ) • Oldřich Beran (náměstek předsedy vlády do 14. září 1953, KSČ) • Josef Reitmajer (hutní průmysl a rudné doly, KSČ)
14. září 1953

Alexej Čepička (první náměstek, KSČ) • Jaromír Dolanský (první náměstek, KSČ) • Rudolf Barák (vnitro, KSČ) • Oldřich Beran (státní kontrola, KSČ) • Július Ďuriš (finance, KSČ) • Josef Jonáš (paliva a energetika, KSČ) • Václav Kopecký (kultura, KSČ) • Jozef Kyselý (místní hospodářství, SSO) • Zdeněk Nejedlý (bez portfeje, KSČ) • Václav Nosek (sociální péče, KSČ) • Marek Smida (lesy a dřevařský průmysl, KSČ) • Václav Škoda (spravedlnost, KSČ) • Ladislav Štoll (školství a osvěta, KSČ) • Jindřich Uher (zemědělství, KSČ)
22. června 1954

Jozef Púčik (chemický průmysl, KSČ) • Otakar Šimůnek (předseda Státního úřadu plánovacího, KSČ)
†Popraveni ve vykonstruovaném politickém procesu se Slánským.
Ministři průmyslu Československa
Ministři průmyslu první československé republiky (1918–1938)
Ministři průmyslu druhé československé republiky (1938–1939)
Ministři průmyslu exilových vlád Československa (1941–1945)
Ministři průmyslu poválečného Československa (1945–1952)
Federální ministři průmyslu Československa (1969–1971)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Augustin_Kliment&oldid=26017957“