Temco TT Pinto
| Temco TT Pinto | |
|---|---|
_c1957.jpeg) Temco TT Pinto (registrace N78856) | |
| Určení | proudový cvičný letoun |
| Původ | Spojené státy americké |
| Výrobce | Temco Aircraft |
| První let | 26. března 1956 |
| Zařazeno | 1959 |
| Vyřazeno | 1961 |
| Uživatel | Námořnictvo Spojených států amerických |
| Výroba | 1955–1957 |
| Vyrobeno kusů | 15 |
| Další vývoj | AJI T-610 Super Pinto |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Temco TT Pinto je cvičný letoun od amerického leteckého výrobce Temco Aircraft (Texas Engineering & Manufacturing Company) provozovaný v letech 1959–1961 námořnictvem Spojených států amerických. Patří mezi první proudové letouny pro základní letecký výcvik. Kvůli nízkým výkonům jich však bylo vyrobeno pouze patnáct kusů a jejich služba v americkém námořnictvu byla krátká.[1] Později byly dalšími společnostmi upravovány s cílem zlepšit jejich výkony a vlastnosti, vznikla i lehká útočná verze, ale žádné další objednávky to nepřineslo.
Vývoj
[editovat | editovat zdroj]
Do soutěže amerického letectva na proudový cvičný letoun pro základní výcvik společnost Temco nabídla svůj Model 51. První let prvního prototypu TT-1 Pinto proběhl 26. března 1956.[2] Poté byl prototyp společně s konkurenčním Beechcraftem Model 73 Jet Mentor odeslán ke zkouškám na námořní leteckou základnu Patuxent River.[3] TT-1 Pinto prokázal dobré vlastnosti, ale limitoval jej slabý motor Continental J69-T-9 o tahu 4,1 kN. V letech 1955–1957 bylo pro americké námořnictvo vyrobeno čtrnáct sériových letounů TT-1 Pinto (sériová čísla 144223 – 144236), představujících náhradu za pístové Beechcraft T-34B Mentor (v letectvu zvítězila Cessna T-37). Od roku 1959 začaly sloužit na námořní letecké základně Pensacola.[1] Stroje potvrdily možnost základního leteckého výcviku na proudových letounech.[3] Kvůli nízkým výkonům a efektivitě však byly roku 1961 vyřazeny a prodány jako nadbytečné.[1] Většinu letounů získaly malé firmy a jednotlivci.[4]
V dalších letech se několik firem pokusilo letoun zdokonalit úpravami draku a instalací výkonnějšího motoru.[3] Americká společnost American Jet Industries (AJI, pozdější Gulfstream Aerospace) získala část vyrobených letounů, výrobní práva a veškerou dokumentaci.[4] Roku 1968 vyvinula přestavbu letounu TT-1 na výkonnější lehký útočný letoun AJI T-610 Super Pinto, určený pro protipovstavlecké mise (COIN, Counter-insurgency). Mimo jiné měl zesílený drak, křídlo s rozšířenou náběžnou hranou, novou šípovou svislou ocasní plochu a poháněl jej výkonnější proudový motor General Electric CJ610, odvozený od vojenského General Electric J85 s tahem 11,77 kN.[4]
Prototyp verze Super Pinto poprvé vzlétl 28. června 1968. Zlepšily se výkony, letové charakteristiky a rozšířila se letová obálka.[4] Druhý prototyp představoval jednomístný lehký útočný letoun Model 620. Byl vybaven zaměřovačem a vojenskou avionikou, přídanvými nádržemi na koncích křídel a šesti podkřídelními závěsníky pro až 1600 kg výzbroje (pumy, napalm, raketové bloky, kulometná pouzdra). Nabízena byla i dvoumístná cvičná verze Model 630.[4] O lehké útočné Super Pinto projevilo zájem Filipínské letectvo. Plánovalo licenční výrobu pod označením T-610 Cali, ale z projektu nakonec sešlo. Stejně tak se nakonec neuskutečnila výroba letounu T-100 Super Mustang (opět derivát Super Pinto) v rámci americké-čínské joint venture spolupráce americké Avstar Inc. a čínské Shenyang Aircraft Corporation.[1]
K roku 1979 byly všechny tehdy provozované letouny tohoto typu, s výjimkou jednoho, vybaveny motorem J85 (CJ610).[5]
Dochované exempláře
[editovat | editovat zdroj]Prototyp AJI T-610 byl vystaven v Muzeu filipínského letectva. K březnu 2026 zůstávalo pět letuschopných strojů TT-1 Pinto nebo Super Pinto.[1]
Roku 2023 americká nezisková organizace Commemorative Air Force (CAF) získala letoun T-1 Pinto (N4486L).[6]
Popis
[editovat | editovat zdroj].jpg)
TT Pinto byl jednomotorový proudový středoplošník. Kokpit pro dvoučlennou posádku má tandemové uspořádání. Je vybaven vystřelovacími sedadly. Má zatahovací příďový podvozek. Pohání jej proudový motor Continental J69-T-9 (licenční verze francouzského motoru Turbomeca Marboré, pohání např. cvičné letouny Fouga Magister a Hispano HA-200). Vstupy vzduchu byly na bocích trupu. Letoun nenesl žádnou výzbroj.[1]
Specifikace (TT-1 Pinto)
[editovat | editovat zdroj]Údaje dle[3]
Hlavní technické údaje
[editovat | editovat zdroj]- Posádka: 2
- Rozpětí: 9,09 m
- Délka: 9,33 m
- Výška: 3,30 m
- Nosná plocha: 13,94 m²
- Hmotnost prázdného letounu: 1425 kg
- Vzletová hmotnost: 1995 kg
- Pohonná jednotka: 1× Continental J69-T-9
- Tah pohonné jednotky: 4,1 kN
Výkony
[editovat | editovat zdroj]Specifikace (T-610 Super Pinto)
[editovat | editovat zdroj]Údaje dle[4]
Hlavní technické údaje
[editovat | editovat zdroj]- Posádka: 1
- Rozpětí: 9,09 m
- Délka: 9,57 m
- Výška: 3,30 m
- Nosná plocha: 15,18 m²
- Hmotnost prázdného letounu: 1455 kg (Model 620: 1905 kg)
- Vzletová hmotnost: 2415 kg (Model 620: 4760 kg)
- Pohonná jednotka: 1× General Electric CJ610
- Tah pohonné jednotky: 11,77 kN
Výkony
[editovat | editovat zdroj]- Maximální rychlost ve výšce 7500 m: 845 km/h
- Cestovní rychlost: 695 km/h
- Dostup: 15 200 m
- Dolet: 1570 km
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 First Flight of the Temco TT Pinto [online]. Vintageaviationnews.com, rev. 2025-02-26 [cit. 2026-04-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Frankel 2006, s. 9.
- 1 2 3 4 -BAL-. Temco Model 51. Letectví a kosmonautika. 1994, roč. 70, čís. 23, s. 54. ISSN 0024-1156.
- 1 2 3 4 5 6 -BAL-. AJI T-610 Super Pinto. Letectví a kosmonautika. 2003, roč. 79, čís. 19, s. 40. ISSN 0024-1156.
- ↑ The Correct Adjective is Yeeeehaah! [online]. Airbum.com [cit. 2026-04-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Commemorative Air Force Acquires TT-1 Pinto Jet [online]. Vintageaviationnews.com, rev. 2023-11-04 [cit. 2026-04-30]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- FRANKEL, Mark, 2006. Temco TT-1 Pinto. Simi Valley, California: Steve Ginter Books. 77 s. (Naval Fighters; sv. 072). ISBN 0-942612-72-8. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Temco TT Pinto na Wikimedia Commons
