Dunland
| Vrchovina Dunland | |
|---|---|
 Vlajka  Znak | |
| Geografie | |
.svg) Dunland ve třetím věku | |
| Obyvatelstvo | |
| Jazyk | západština, dunlandština, hobitština (Hobbit-speech), khuzdulština |
| Národnostní složení | Dunlenďané, hobiti, trpaslíci |
| Správa regionu | |
| Vznik | na počátku Druhého věku |
| Náčelník | Freca, Wulf |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vrchovina neboli Dunland byl ve fiktivním světě Středozemě v díle J. R. R. Tolkiena zemí Dunlenďanů neboli „divokých lidí“ z kopců Dunlandu. Název Dunland znamená „Temná země“, v odkazu na snědý a tmavovlasý vzhled jejích obyvatel, dunlandských horalů. Toto jméno dali lidé ze sousedního Rohanu po příjezdu do nedalekého Calenardhonu v pozdějším Třetím věku. Dunlenďané jsou známí také jako Vrchovci.
Dějiny
[editovat | editovat zdroj]Dunlenďané
[editovat | editovat zdroj]Dunland obývají Dunlenďané, Střední lidé z národů Gwaithuirim. Jejich předci obývali zalesněné oblasti Středozemě na obou stranách řeky Gwathló v Enedwaithu a Minnhiriathu v raném Druhém věku, tak je ranní Númenórejci nazývali Gwaithuirim. Jejich příbuznými jsou sněžní lidé Forochelu.
Tito lidé měli dobré vztahy s trpaslíky a jinými národy Středních lidí, kteří obývali země Eriadoru. Už od Druhého věku byli nepřátelští vůči númenorským kolonistům, kteří zde káceli stromy pro stavbu lodí a osad, avšak ze všech nejvíc nenáviděli Rohiry, kteří je vyhnali z plání Calenardhonu ve Třetím věku. Mluvili jazykem příbuzným jazyku Druhého domu lidí, Haladinu, spíše než naprosto odlišným bëorsko-marachským jazykem, který stál na základně adûnâjského jazyka, a tento nedostatek vzájemného porozumění, společně s Númenorskou těžbou dřeva, vedl k rychlému nepřátelství.
Dunlenďané se oblékali do oděvů z kůže a zvířecích kožešin. Byli většinou vousatí a měli špinavé tváře a dlouhé rozcuchané vlasy. V dobách konfliktu se vyzbrojovali primitivními zbraněmi, jednoduchými, leč účinnými kyji nebo vidlemi, někdy si brali sebou pochodně, které v noci fungovaly jako světla nebo s nimi zakládaly požáry.
Stavby, které si Dunlenďané pro sebe stavěli jako obydlí nebo k práci, byly na hrubo postavené chatrče ze dřeva a zvířecích kůží. Během nájezdů mohly být snadno sabotovány vrrky a někdy Rohiry.
Númenorejci a Gondor
[editovat | editovat zdroj]Númenórejci chtivě těžili lesy Gwaithuirim na dřevo pro lodě a kolonie a po mnoha válkách a krveprolití uprchli Gwaithuirim z jihu od Gwathló na východ do Hithaegliru, zatímco jiní se rozprchli na mys Eryn Vorn a do Bílých hor. Lidé kopců z Hithaeglir si zachoval nenávist k potomkům Númenoru (na rozdíl od těch z Eryn Vornu, Bílých hor a Enedwaithu, kteří přesto nespolupracovali). Přízraky mrtvých z Dunharrow, kteří zradili Isildura, pocházeli z Gwaithurimu. Od raného Třetího věku do roku 1636 Gondor udržoval posádky v Dunlandu a hlídkoval Severojižní cestu před jejich nájezdy, ale tyto síly byly poté staženy po velkém moru, který také zdecimoval obyvatelstvo Gondoru, avšak Izolacionismus Dunlenďanů ochránil jejich lid před katastrofou.
V roce 2770 drak Šmak zničil Království pod horou. Trpaslíci prchající před touto katastrofou se usadili v Dunlandu, odkud Thrór odešel, když on a jeho společník Nár cestovali do Morie v roce 2790. Po bitvě u Azanulbizaru, vyprovokované brutálním zabitím Thróra Orky, vedli Thráin II a Thorin zbytky jejich následovníků se vrátili do Dunlandu, ale brzy odešli (aby se nakonec usadili v Modrých horách).
Příchod Rohirů
[editovat | editovat zdroj]Když se Gondor rozhodl dát vylidněnou provincii Calenardhon Éothéodu, lidu Seveřanů, v roce 2510, Lid z Hithaeglir se cítil ohrožen těmito tzv. Forgoil "Slámohlaví" (ponižující přezdívka namířena blond vlasy Seveřanů). Horalové pomalu kolonizovali Calenardhon během úbytku Dúnadanů a byli vyhnáni novými příchozími. Válka znovu vypukla až za vlády Helma Kladivorukého (TA 2741 – 2759), kdy se Freca, pán Západobřezna, pokusil získat pro sebe rohanský trůn žádostí o sňatek svého syna Wulfa s dcerou Helma. Freca byl zabit a Wulf vedl Dunlenďany do otevřené války s Rohanem.
Válka s Rohanem
[editovat | editovat zdroj]I přes pomoc umbarských Korzárů a podporu umbarských neúspěšně oblehli Hornburg během dlouhé zimy v letech 2758–2759 T. v. Wulf skutečně dobyl Edoras a zabil Haletha, syna Helma, před zlatou síní Meduseld. Helm a jeho mladší syn Háma zahynuli při obléhání Hornburgu. Ale Helmův synovec Fréaláf Hildeson vydržel proti Dunlenďanům v útočišti Dunharrow. Když sníh roztál a pomoc dorazila z Gondoru, Fréaláf na konci Dlouhé zimy znovu zabral Edoras a osobně zabil Wulfa.
Dunlenďané byli vyhnáni z Rohanu a Fréalaf následoval zesnulého Helma Kladivorukého jako král. Rohanskou mezeru střežila pevnost Isengard, kde po generace držel Gondor stráž. V době správce Berena se však její posádka smísila s Dunlenďany a pevnost se stala nepřátelskou vůči Gondoru a Rohanu. Po dlouhé zimě Fréaláf dobyl zpět Isengard a správce Beren dal Sarumanovi klíče od Orthanku, aby držel Isengard pro Gondor.
Dunland během války o Prsten
[editovat | editovat zdroj]Po jeho zkažení Sauronem však Saruman využil historické nepřátelství Dunlenďanů proti Rohanu, aby je svedl a získal jejich podporu během Války o Prsten. Po porážce jeho armády v bitvě u Hornburgu dovolili Rohirové přeživším Dunlenďanům vrátit se do svých domovů, což vyžadovalo, aby přestalo veškeré nepřátelství a aby se Dunlenďané znovu stáhli za řeku Isen. Během Čtvrtého věku se Dunland stal součástí Obnoveného království Arnoru a Gondoru.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- TOLKIEN, John Ronald Reuel, Christopher Tolkien. Nedokončené příběhy,. [s.l.]: [s.n.] Kapitola "Západ Středozemě a konec Třetího věku" [mapa].
- TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán Prstenů. [s.l.]: [s.n.] Kapitola Dodatek B.
- TOLKIEN, John Ronald Reuel, Christopher Tolkien. Nedokončené příběhy. [s.l.]: [s.n.] Kapitola Bitva o břehy Isenu, Dodatek ii.
