close
Přeskočit na obsah

Enzo Bearzot

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Enzo Bearzot
Osobní informace
Datum narození26. září 1927
Místo narozeníAiello del Friuli, Italské království Italské království
Datum úmrtí21. prosince 2010 (ve věku 83 let)
Místo úmrtíMilán, Itálie Itálie
PřezdívkaVecio (starý)
Klubové informace
PoziceFotbalový obránce (1946–1964)
Fotbalový trenér (1964–1986)
Profesionální kluby
Roky Klub Záp. (góly)
1946–1948
1948–1951
1951–1954
1954–1956
1956–1957
1957–1964
Pro Gorizia
Inter
Catania
Turín
Inter
Turín
05200(2)
01900(0)
09500(4)
06500(1)
02700(0)
16400(7)
Reprezentace
Roky Reprezentace Záp. (góly)
1955 Itálie100(0)
Trenérská kariéra
Roky Klub
1964–1967
1968–1969
1969–1975
1975–1986
Turín (mládež)
Prato
Itálie U23
Itálie
Úspěchy
Mistrovství světa
Zlatá medaile 1982 Itálie - trenér
Další informace
Povolánífotbalista a fotbalový trenér
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Enzo Bearzot (26. září 1927, Aiello del Friuli, Italské království21. prosinec 2010, Milán, Itálie) byl italský fotbalový obránce a trenér. Jako trenér vedl Itálii na třech MS a jednou v roce 1982 ji vyhrál.

Fotbalovou kariéru začal v druholigovém klubu Pro Gorizia. Po dvou letech jej koupil Inter. Zde za tři sezony odehrál jen 19 utkání a raději v roce 1951 odešel do druholigové Catania. Za tři roky odehrál 95 utkání a rozhodl se přestoupit do Turína, který se chtěl vrátil na přední příčky tabulky. Po jedné sezoně se ale vrátil do Interu, která jeho služby využila jen na jednu sezonu a vrátila jej do Turína. Zde zůstal až do konce kariéry v roce 1964. Nejlepšího umístění v nejvýšší lize bylo 2. místo (1948/49, 1950/51)

Za reprezentaci odehrál jedno utkání a to 27. listopadu 1955 proti Maďarsku (0:2).[1]

Hráčská statistika

[editovat | editovat zdroj]
Sezóna Klub Liga Ligové poháry Kontinentální poháry Celkem
SoutěžZápasyGólySoutěžZápasyGólySoutěžZápasyGólyZápasyGóly
1946/47 Pro Gorizia Serie B212-00-00212
1947/48 Serie B310-00-00310
1948/49 Inter Serie A40-00-0040
1949/50 Serie A60-00-0060
1950/51 Serie A90-00-0090
1951/52 Catania Serie B292-00-00292
1952/53 Serie B331-00-00331
1953/54 Serie B341-00-00341
1954/55 Turín Serie A331-00-00331
1955/56 Serie A320-00-00320
1956/57 Inter Serie A270-00PMEZ10280
1957/58 Turín Serie A303IP60-00363
1958/59 Serie A331IP40-00371
1959/60 Serie B241IP30-00271
1960/61 Serie A300IP20Stř.P20340
1961/62 Serie A182IP10-00192
1962/63 Serie A271IP50Stř.P10331
1963/64 Serie A20IP00-00330
Celkově 42315-210-4044815

Hráčské úspěchy

[editovat | editovat zdroj]

Reprezentační

[editovat | editovat zdroj]

Trenérská kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Po skončení fotbalové kariéry v roce 1964 se stal trenérem mládeže v Turíně. Tady působil tři roky. Pak jej v lednu roku 1969 angažoval klub ze třetí ligy Prato. Vydržel zde do konce sezony a další smlouvu nepodepsal. Nastoupil do reprezentace do 23 let, tu vedl do roku 1975, mezi tím byl i asistentem Bernardiniho u národního týmu. V roce 1977 byl prohlášen za hlavního trenéra. Na MS 1978 dovedl tým na 4. místo, když souboji o 3. místo prohrál s Brazílii (1:2).[2] Na dalším turnaji ME 1980 to bylo opět 4. místo když v utkání o 3. místo prohrál s Československem na penalty.[3]

Turnaj MS 1982 nezačal nejlépe. Již před odletem byl tiskem kritizován kvůli nominaci hráčů, například povolání potrestaného Rossiho.[4] Tři zápasy ve skupině skončili remízou. I tak postoupili ze skupiny a v osmifinále je čekali obhájci trofeje Argentina. Porazili ji 2:1. Poté porazili Brazílii i Polsko. Ve finále narazili na Německo. Porazili ji 3:1.[5] Na tomhle turnaji byla Itálie jediná, která porazila držitele tří předchozích titulů, jmenovitě Argentina (vítěz v roce 1978),Německo(1974) a Brazilská fotbalová reprezentace|Brazílii(1970). To se ještě nikdy nikomu nepovedlo.[4]

Po úspěšném turnaji přišel šok, když se nepostoupilo na ME 1984. Poté jako obhájci trofeje skončili na MS 1986 již osmifinále a Enzo se rozhodl odstoupit, přestože měl smlouvu do roku 1990.

V letech 20022005 byl prezidentem technického sektoru federace. Rok po jeho smrti v roce 2011 byla na jeho počest založena stejnojmenná cena "Enzo Bearzot National Award", pro nejlepšího italského trenéra roku. [6]

Trenérská statistika

[editovat | editovat zdroj]

Reprezentační

[editovat | editovat zdroj]
Rok Národní tým Soutěž Umístění Statistika
ZápasyVýhryRemízyProhry
1976–1977 Itálie Kvalifikace MS 19781. místo ve skupině 23201
1978 MS 19784. místo7412
1980–1981 ME 19804. místo4130
1980–1981 Mundialito-2011
1980–1981 Kvalifikace MS 19822. místo ve skupině 58521
1982 MS 19827430
1982–1983 Kvalifikace ME 19844. místo ve skupině8134
1986 MS 1986Osmifinále4121
1977–1986 přátelské utkání-45221112
Celkem za Itálii 88402622

Trenérské úspěchy

[editovat | editovat zdroj]

Reprezentační

[editovat | editovat zdroj]

Individuální

[editovat | editovat zdroj]
  • Nejlepší trenér Itálie (1982)
  • Uveden do síně slávy italského fotbalu (2011)

Vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

Řád zásluh o Italskou republiku (25. 10. 1982) z podnětu Prezidenta Itálie [7]

Zlatá palma pro sportovní zásluhy za titul mistra světa ve fotbale 1982 (19. 12. 2017) [8][9]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Enzo Bearzot na italské Wikipedii.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Trenér italské fotbalové reprezentace
Předchůdce:
Fulvio Bernardini
1977–1986
Enzo Bearzot
Nástupce:
Azeglio Vicini