Marbach am Neckar

Marbach am Neckar ;
	Rodný dům Friedricha Schillera (2019)
	; Znak ; Vlajka
Poloha
Souřadnice	48°56′26″ s. š., 9°15′27″ v. d.
Nadmořská výška	229 m n. m.
Časové pásmo	UTC+01:00 (standardní čas) UTC+02:00 (letní čas)
Stát	Německo
Spolková země	Bádensko-Württembersko
Vládní obvod	Stuttgart
Zemský okres	Ludwigsburg
	Marbach am Neckar
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	18,06 km²
Počet obyvatel	16 010 (2023)
Hustota zalidnění	886,5 obyv./km²
Správa
Bürgermeister	Jan Trost (bezpartijní)
Oficiální web	www.schillerstadt-marbach.de
E-mail	rathaus@schillerstadt-marbach.de
Telefonní předvolba	07144
PSČ	71672, 71711
Označení vozidel	LB, VAI
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marbach am Neckar je město s 15 474 obyvateli (31. prosince 2024) v okrese Ludwigsburg v Bádensku-Württembersku. Nachází se asi 20 km severně od hlavního města spolkové země – Stuttgartu. Marbach am Neckar patří do regionu Stuttgart a do evropského metropolitního regionu Stuttgart. Marbach je znám jako rodné město Friedricha Schillera, jemuž od roku 2022 vděčí za oficiální označení Schillerovo město. Město je sídlem Národního Schillerova muzea, Německého literárního archivu a Muzea moderní literatury.

Geografie

Geografická poloha

Marbach leží v přírodní oblasti Neckarská pánev na východním břehu meandru Neckaru, jehož příkrý svah na vnější straně ohybu je přerušen dvěma hlubokými zářezy. Severním protéká kanál Strenzelbach, jižním potok Eichgraben. Staré město se nachází na jižním svahu údolí Strenzelbachu, asi 30 m nad Neckarem, zatímco novější obytné a průmyslové čtvrti se rozprostírají na širokých severovýchodních, východních a jižních svazích. Ještě více na jih, mírně oddělena údolím potoka, se nachází obytná čtvrt Hörnle s asi 1600 obyvateli. Brázda vytvořená Strenzelbachem zkracuje záhyb řeky Murr, která se na severu v blízkosti města vlévá do Neckaru a vytváří pro Marbach a okolí důležitou dopravní tepnu.

Městské části a exklávy

K území města patří kromě blízkého okolí městského jádra úzký pruh země, který se rozkládá jihozáp dním směrem podél Neckaru a zahrnuje elektrárnu Marbach.

Navíc k území města patří tři exklávy. Dvě z nich jsou městské části Rielingshausen a Siegelhausen, které jsou obě územně odděleny od Marbachu. Zatímco oblast městského jádra je bez lesa, největší podíl zalesněné plochy Marbachu má neobydlená exkláva v Hardtwaldu severovýchodně od městské části Rielingshausen, která patří do přírodního parku Švábsko-franský les.

Rielingshausen s přibližně 2800 obyvateli leží asi 5 km severovýchodně od Marbachu na návrší mezi řekou Murr a Hardtwaldem. K obci patří jeden a půl km dále na sever vzdálená osada Hinterbirkenhof. Území obce je členěno několika údolími potoků, které všechny ústí do řeky Murr. Jádro vesnice leží v ploché úžlabině potoka Weidenbach, potok Kaisersbach pak tvoří údolí mezi Rielingshausenem a osadou Hinterbirkenhof. Východní hranici obce tvoří potok Eichbach, který v polovině cesty mizí v podzemí. Potok Sulzbach protéká širokým údolím jihovýchodně od obce. V 70. letech minulého století byl regulován, koncem 80. let vrácen do původního stavu. Toto opatření bylo roku 1991 vyznamenáno cenou kulturní krajiny švábského svazu Heimatbund.

Siegelhausen, malá osada s asi 30 obyvateli, se nachází přibližně pět kilometrů jihovýchodně od městského jádra, stranou od silnice mezi Affalterbachem a Hochdorfem v údolí potoka Strombach, který se nazývá také Apfelbach.

Znak a vlajka

Znak Marbachu je rozdělen na dvě části; vpředu ve zlatém poli tři jelení parohy nad sebou, vzadu na zlatém podkladu bílá věž s červenou špičatou střechou obklopená vinnou révou a hrozny.

Jelení parohy symbolizují dřívější příslušnost k Württembergům, věž opevněný charakter města a vinná réva vinařství v okolí.

První barevné zobrazení znaku pochází z poloviny 15. století a nachází se v chóru kostela svatého Alexandra. Na tomto zobrazení rostlina obepíná věž a je vidět, že jde o vinnou révu. Nynější forma znaku byla zavedena roku 1938.

Městská vlajka Marbachu je žluto-bílá, zobrazuje se často i v opačném pořadí barev. Tato neobvyklá barevná kombinace se v Bádensku-Württembersku v žádné jiné obci nepoužívá. Vlajka byla poprvé zmíněna již roku 1871.

Historie

Marbach byl založen pravděpodobně jako franský královský dvůr kolem roku 700. První písemná zmínka o něm pochází z roku 972. Dnešní staré město vznikalo od konce 12. století na návrší jihozápadně od staršího jádra osídlení. Kolem roku 1302 připadl Marbach k Württembersku, stal se sídlem oblastního úřadu (pozdější správní oblast Oberamt Marbach) a jedním z nejdůležitějších měst Württemberska, když vynecháme krátké kurfalcké období v 15. století. Ve válce o falcké dědictví byla obec roku 1693 z velké části vypálena francouzským vojskem. V důsledku toho a také kvůli vzniku Ludwigsburgu jako sídelního města ztratil Marbach na významu. V roce 1759 se v Marbachu narodil básník Friedrich Schiller. Po jeho smrti vzniklo ve městě mnoho památek a institucí spojených s básníkem: rodný dům, Národní Schillerovo muzeum, Německý literární archiv a Muzeum moderní literatury. Roku 1938 ztratil Marbach svou funkci sídla oblastní správy, protože okres Marbach byl zrušen. V roce 1972 došlo k začlenění Rielingshausenu, Siegelhausen byl k městu připojen již roku 1828.

Pohled na město Marbach v roce 1664 - kresba — Pohled na město Marbach v roce 1664

Průmysl

Marbach se nemohl rozvinout jako opravdové průmyslové město. Převládají zde podniky střední velikosti. Tradiční je zpracování dřeva, výroba nábytku a kožedělný průmysl. Mnoho menších podniků se nachází podél železnice na východě od centra města. Mladšího data je průmyslová oblast u areálu elektrárny.

K větším podnikům patří například BBP Kunststoffwerk Marbach Baier GmbH, podnik se sídlem v Marbachu, který se zabývá zpracováním plastů a zaměstnává kolem 500 zaměstnanců v různých částech města, a také výrobce sklíčidel Hainbuch GmbH. Rovněž sídlo podniku EgeTrans je umístěno v Marbachu. V současnosti má firma ve své centrále asi 180 zaměstnanců.

Na konci údolí Weidenbachu se u silnice do Kirchbergu an der Murr nachází větší kamenolom.

Kultura, pamětihodnosti, cestovní ruch

Marbach má mimořádně zachovalé staré město, většinou pocházející z obnovené výstavby po zničení roku 1693. Staré město se rozprostírá na jižním svahu údolí potoka Strenzelbach, má pravoúhlý půdorys asi 350 x 250 m a je ještě na třech stranách chráněno hradbami. Od roku 1983 je pod památkovou ochranou.

Směrem na západ a sever klesá staré město strmě k Neckaru a Strenzelbachu, na vyvýšenině na jihovýchodě bylo ve středověku chráněno městským hradem, který se nedochoval. Vchod do města střežily tři brány: Dolní brána (zvaná také Niklasova) na severovýchodě, Horní brána na jihovýchodě a Neckarská brána na jihozápadě. Roku 1847 vznikla po proboření hradeb na jihu čtvrtá brána Grabentor. V uspořádání města dominuje pět ulic založených ve směru východ-západ, zvláště široká Marktstrasse. Na ní se nacházejí také nejdůležitější budovy starého města, jako je radnice postavená v letech 1760–1763 a mnoho obchodů. Roku 2022 byla otevřena nová radnice na adrese Marktstrasse 34.

Východní konec ulice Marktstrasse tvoří 40 m vysoká věž Oberer Torturm, na kterou je možné vystoupit. V jihovýchodním rohu městského opevnění hned vedle věže se nachází náměstí Burgplatz, na němž stával od 13. století do roku 1693 městský hrad. U věže leží také kaple svatého Vendelína z 15. století.

Ulice Niklastorstrasse vede z trhu podél městského kostela obnoveného v letech 1698 až 1700 nahoru k náměstí Cottaplatz. Cestou se prochází kolem řemeslnických domků z doby po roce 1693. Na trojúhelníkovém náměstí stojí mimo jiné budova diakonie, kašna Wilder-Mann-Brunnen a Schillerův rodný dům.

Z druhé strany náměstí Cottaplatz, které se nachází mimo bývalé městské opevnění, vede ulice Am Alten Markt nahoru ke kostelu svatého Alexandra. Název ulice připomíná původní sídliště na severní straně údolí. Nynější pozdně gotická stavba byla započata roku 1450 Aberlinem Jörgem a dokončena roku 1490. Historická freska v kostele byla vytvořena na památku rytířů Kaspara Spetha a Konrada von Hohenrieth padlých v bitvě u Wüstenhausenu v roce 1460. V kostele se dále zachoval náhrobek marbachského fojta Dietera von Angelach († 1464). Němečtí emigranti z Moskvy věnovali v roce 1859 Schillerovu rodnému městu velký Schillerův zvon do věže kostela svatého Alexandra. Podle textu Schilerovy Písně o zvonu se nazývá „Concordia“.

Cestovní ruch

Díky svému spojení se životem Friedricha Schillera se Marbach může zařadit k nejstarším turistickým pamětihodnostem Německa. Již začátkem 19. století si návštěvníci přicházeli prohlédnout Schillerův rodný dům. Především park Schillerhöhe s muzei a pomníkem se od roku 1840 stal cílem početných skupin návštěvníků. Kromě památek na Schillera láká turisty také zachovalé staré město. V teplých ročních obdobích nabízí turistické informační středisko každou neděli prohlídku města s průvodcem. Kromě toho se konají speciální prohlídky k nejrůznějším tématům.

Marbach je zastávkou na Německé cestě hrázděných staveb, Württemberské vinné cestě a Švábské cestě básníků. Pod starým městem se na Neckaru nachází přístaviště. Marbachem navíc procházejí tři zemské cyklostezky: Neckartal-Radweg, Alb-Neckar-Radweg a Stromberg-Murrtal-Weg a také hlavní trasa pro elektrokola v okrese Ludwigsburg stuttgartského regionu. Marbach leží i na Württemberské turistické vinné stezce.

Úkolem turistického sdružení Marbach-Bottwartal s osmi členskými obcemi Marbach, Erdmannhausen, Benningen, Murr, Steinheim, Grossbottwar, Oberstenfeld a Beilstein se sídlem v Marbachu je koordinovat nabídky pro turistiku v oblasti, spojovat je a společně je propagovat.

Muzea

Na Schillerhöhe jižně od starého města se nachází Národní Schillerovo muzeum, které se věnuje novější německé literatuře. S ním je spojen Německý literární archiv Marbach, který shromažďuje pozůstalost, texty a dokumenty německých spisovatelů od osvícenství do současnosti. V roce 2006 bylo otevřeno Muzeum moderní literatury připojené k archivu.

Německý literární archiv v Marbachu viz samostatný odkaz ve Wikipedii — Německý literární archiv v Marbachu

V rodném domě Friedricha Schillera na ulici Niklastorstrasse je umístěna expozice o básníkovi. Rodný dům matematika, astronoma, kartografa, geografa a vynálezce Tobiase Mayera na ulici Torgasse vystavuje exponáty týkající se života a dosažených úspěchů této osobnosti. Muzeum bylo rozšířeno roku 2018.

Další expozice jsou umístěny v Technické kulturní památce lisovna oleje Jäger v ulici Obere Holdergasse a také v horní části věže Torturm.

Dům Fritze Genkingera je věnován malířské, grafické a sochařské tvorbě Fritze Genkingera, který byl žákem HAP-Grieshabera. Budova se nachází v památkově chráněném starém městě na adrese Göckelhof 6.

V městské čtvrti Rielingshausen bylo roku 1994 otevřeno Vesnické muzeum lisů Rielingshausen zaměřené na lisování vinných hroznů.

Pamětní desky

V Marbachu byl 24. listopadu 2014 položen první stolperstein zhotovený Gunterem Demnigem. Malá mosazná deska na cestě pro pěší před domem Niklastorstrasse 12 je upomínkou na Paulinu Stieglerovou, oběť nacistického pronásledování duševně nemocných. Žila v této budově v letech 1917 až 1926. Na domovní zdi je ještě deska s vysvětlivkami. Pauline Stieglerová byla roku 1933 umístěna do ústavu v Markgröningenu a v roce 1940 usmrcena nacisty v plynové komoře v Grafenecku.

Další stolperstein byl položen 29. června 2019 před domem č. 15 v ulici Lange Strasse v Rielingshausenu k uctění památky Adolfa Stirma. Byl členem svědků Jehovových, a proto odmítl narukovat. Adolf Stirm byl roku 1937 zatčen a 24. února 1940 zemřel v koncentračním táboře v Mauthausenu.

Simon Studion

K zajímavým osobnostem spojeným s Marbachem patřil Simon Studion (1543–1605?) , který působil v letech 1572 až 1605 jako preceptor (vrchní učitel) na zdejší latinské škole. Roku 1579 a v následujících letech objevil v Marbachu a okolí kamenné římské pomníky. Sedm z nich věnoval vévodovi Ludwigu von von Württemberg a ten je vystavil ve Stuttgartu. Staly se základem sbírek budoucího zemského muzea. Simon Studion se zabýval také římskou mytologií a pokusil se dokázat spojitost mezi římskými bohy a dějinami Marbachu. Byly to nepodložené výmysly, které pozdější věda vyvrátila.

Sport

V Marbachu a Rielingshausenu existuje větší počet sportovních organizací, které se zabývají nejrůznějšími sporty: fotbalový klub FC Marbach, házenkářský klub HSG Marbach-Rielingshause, TV Marbach zastřešuje basketbal, tenis, plavání, stolní tenis atd.

Poloha na řece Neckar poskytuje dobré podmínky pro veslování a kanoistiku.

Pravidelné akce

Každé dva roky koncem června dvoudenní Bürgerfest (občanská slavnost) ve vnitřním městě. V letech mezi slavnostmi pořádá festival městská část Rielingshausen.
Holdergassenfest (slavnost otevřených sklepů) začátkem září každé dva roky ve starém městě.
Kelterfest (vinařská slavnost) první zářijový víkend, pořadatelem je vinařská společnost.
18.-Jahrhundert-Fest (historická slavnost 18. století) každé čtyři roky v květnu.
Schillerwochen (Schillerovy týdny) každoročně kolem 10. listopadu, četné kulturní akce připomínající básníka Friedricha Schillera.
Vánoční trhy každoročně od čtvrtka do druhé adventní neděle.

Cyklistika a pěší turistika

Přímo naproti starému městu se nachází most pro chodce do Benningenu, který představuje také připojení k cyklostezce, jež se nachází na levém břehu Neckaru a vede do Ludwigsburgu.

Marbachem procházejí různé zemské dálkové cyklostezky:

Cyklostezka údolím Neckaru vede z Villingen-Schwenningenu do Mannheimu.
Cyklostezka Stromberg-Murrtal vede z Karlsruhe do Gaildorfu a spojuje tak Rýnskou cyklostezku s cyklostezkou Kocher-Jagst. Přitom prochází od Bietigheimu-Bissingenu přes Freiberg am Neckar a Benningen do Marbachu a dále podél řeky Murr a Steinheimu přes Kirchberg an der Murr a Burgstetten do Backnangu.
Württemberská vinařská cyklostezka směřuje z Rottenburgu am Neckar do Niederstettenu. Vede z Remsecku podél Neckaru do Marbachu a dále přes Murr, Steinheim a Grossbottwar do Oberstenfeldu.

Marbach je členem organizace AGFK – Arbeitsgemeinschaft Fahrrad- und Fussverkehrsfreundlicher Kommunen (Pracovní sdružení spolků pro cyklistickou a pěší turistiku) v Bádensku-Württembersku.

Marbach a Neckar

Poloha na Neckaru v blízkosti ústí řeky Murr měla pro vznik města a rozvoj dopravy velký význam. V římských dobách přispěly tyto podmínky k založení pevnosti u Benningenu a vybudování mostu přes Neckar. Tento most ovlivnil o několik století později založení Marbachu. U ústí řeky Murr se v římských dobách nacházelo přístaviště.

Pohled na Marbach z druhého břehu Neckaru. Vlevo od starého města lze vidět část údolí potoka Strenzelbach.

Římský most podlehl zkáze asi v 9. či 10. století a nebyl obnoven. Dopravu na druhý břeh Neckaru zajišťoval ve středověku přívoz. Od 16. století existoval most přes Neckar u Benningenu, který byl z Marbachu dosažitelný jen oklikou přes vesnici Murr.

Ve středověku se využívala hlavně vodní energie Neckaru k pohonu mlýna na obilí, jenž se nacházel pod starým městem a první zmínka o něm pochází z roku 1377.

Další hospodářský význam měl Neckar díky vorařství na řece Murr. Práva k němu město získalo v polovině 16. století. Se stavbou železnice koncem 19. století však vorařství ztratilo na významu. Menším hospodářským odvětvím bylo rybářství, které se na Neckaru a Murru provozovalo až do 19. století.

Roku 1847 byl postaven most přes dolní tok Murru, aby se zkrátila cesta k mostu v Benningenu. Tím se stal přívoz v Marbachu zbytečný a ukončil provoz. V letech 1877 až 1879 vznikl u Marbachu další most přes Neckar, ovšem železniční. Tento viadukt překonává řeku ve výšce 28 metrů a je 355 metrů dlouhý.

V 19. století byla na Neckaru založena pila, lisovna oleje a výrobna barviv. Od roku 1891 odkoupilo město Stuttgart od Marbachu právo na provoz mlýnů. Mlýny byly strženy a na jejich místě vybudována první vodní elektrárna v Marbachu. Ve 30. letech 20. století se začalo se splavňováním Neckaru. Kromě toho započala výstavba nové elektrárny a zdymadla. V rámci těchto opatření byl naplánován jez v Marbachu. Postaven byl až v 50. letech 20. století.

Protože koncem druhé světové války byl železniční viadukt v Marbachu stržen, museli obyvatelé Marbachu docházet na železniční zastávku v Benningenu. Cestu jim zkrátila nová lávka pro chodce, která je stále v provozu. Samotný viadukt byl v listopadu 1947 opět uvolněn pro dopravu.

Šířka Neckaru u Marbachu se pohybuje mezi 40 metry (u lávky pro chodce) a asi 100 metry (blízko zdymadla).

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marbach am Neckar na německé Wikipedii.

↑ Dostupné online.
↑ Alle politisch selbständigen Gemeinden mit ausgewählten Merkmalen am 31.12.2023. Spolkový statistický úřad. 28. října 2024. Dostupné online. [cit. 2024-11-16].

Literatura

Albrecht Gühring a kolektiv: Geschichte der Stadt Marbach am Neckar Bd. 1 (do roku 1871). Marbach am Neckar 2002, ISBN 3-89735-189-7.
Albrecht Gühring: Marbach am Neckar. Ein Führer durch die Schillerstadt und ihre Stadtteile. 2. vydání, Marbach am Neckar 2004, ISBN 3-923107-13-7.
Albrecht Gühring a kolektiv: Rielingshausen. Vom fränkischen Adelssitz zum Marbacher Stadtteil. Marbach am Neckar 1996.
Ulrich Hartmann (vydavatel): Der Kreis Ludwigsburg. 2. vydání, nakladatelství Konrad Theiss, Stuttgart 1994, ISBN 3-8062-1055-1.
Sönke Lorenz, Peter Rückert (vydavatel): Wirtschaft, Handel und Verkehr im Mittelalter. 1000 Jahre Markt- und Münzrecht in Marbach am Neckar (= Tübinger Bausteine zur Landesgeschichte, svazek 19). Ostfildern 2013.
Hermann Schick: Geschichte der Stadt Marbach am Neckar, sv. 2 (1871–1959). Marbach am Neckar 1992.
Fenja Sommer: Ein Feierkult um Schiller? Untersuchung der Schillerfeiern im Dritten Reich in seiner Geburtsstadt Marbach am Neckar. Tectum-Verlag, Marburg 2015.

Externí odkazy

[8cf7761a63fa9c0a10d576dde97f92821901e3b1-1] Dostupné online.

[5002f58aa2274f87dc88b7a7ebf10ced2c93fa2a-2] Alle politisch selbständigen Gemeinden mit ausgewählten Merkmalen am 31.12.2023. Spolkový statistický úřad. 28. října 2024. Dostupné online. [cit. 2024-11-16].

[1]

[2]