close
Přeskočit na obsah

Samobor

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Samobor
panorama města s ruinou hradu na obzoru
panorama města s ruinou hradu na obzoru
Poloha
Souřadnice45°48′4″ s. š., 15°42′40″ v. d.
Nadmořská výška158,3 m n. m.
Časové pásmoUTC+01:00 (standardní čas)
UTC+02:00 (letní čas)
StátChorvatskoChorvatsko Chorvatsko
ŽupaZáhřebská
Administrativní dělení8 částí, 77 obcí
Samobor
Samobor
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha251,50 km²[1]
Počet obyvatel37 435 (2021)[2]
Hustota zalidnění148,8 obyv./km²
Správa
StarostkaPetra Škrobot (2021)
Oficiální webwww.samobor.hr
Telefonní předvolba{+385} 01
PSČ10 430
Označení vozidelZG
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Samobor je město v Chorvatsku, které administrativně spadá pod Záhřebskou župu; leží nedaleko od hlavního města jihozápadním směrem, dnes patří k jeho předměstím. V roce 2011 žilo ve vlastním městě 15 956 obyvatel, v celé připadající opčině se 78 sídly pak 37 633 obyvatel. Nachází se na začátku tzv. Samoborských hor (chorvatsky Samoborsko gorje) a jejich přechodu do širokého údolí řeky Sávy. Protéká jím řeka Gradna západo-východním směrem. Město leží jen 5 km od chorvatsko-slovinské hranice.

Podnebí a klima

[editovat | editovat zdroj]

Samobor s okolím má klasické středoevropské klima. Průměrná teplota zde dosahuje 10,9 °C. Nejchladnějším měsícem je leden s 0,1 °C a nejteplejším červenec s 21,1 °C. Nejvíce srážek spadne v listopadu, průměrný počet slunečných dní zde činí 52,8 ročně. Nejvíce zataženo bývá v prosinci.

Historie

[editovat | editovat zdroj]
Ruiny hradu

Samobor (také Sanobor či Sajbor) existuje nejméně od roku 1242, kdy se připomíná v listině o hospodářské pomoci maďarského krále Bély IV. Ten mu také udělil status opidda.[3][4] Město získalo název údajně podle borovic, rostoucích v okolních lesích.[4]

V letech 1494 a 1524 do oblasti Samoboru vpadli Turci[5], kteří zde plenili a loupili, byli však brzy vyhnáni. Průnik Turků tímto směrem je potvrzen i v jiných letech, ale pouze různými místními pranostikami a povídkami.[6]

V 16. století se zde těžila měď[7], do jisté míry v okolí i železná ruda. Až do 18. století se město rozšiřovalo postupně i přes všechny katastrofy především díky pozvolné, leč souvislé migraci z oblastí dnešní Dalmácie a Bosny a Hercegoviny. Jednalo se do značné míry i o lidi, kteří utíkali před tureckou mocí, resp. represemi proti venkovskému obyvatelstvu.[8] Přistěhovávali se sem také lidé z dalších regionů, například z Uher nebo z Kraňska.[9]

Hlavní náměstí (trh) s kostelem sv. Anastázie

V roce 1691 zachvátila město epidemie moru.[10] V této době mělo město zhruba okolo dvanácti set obyvatel.[11] Od uzavření Karlovického míru s osmanskými Turky roku 1699 město náleželo do Habsburské monarchie.

Na mapě prvního vojenského mapování z konce 18. století je Samobor uváděn pod maďarizovaným názvem Szamobor. Město se rozkládalo v údolí řeky Gradny a obklopovaly je vinice. Zaznamenán byl také františkánský klášter, kostel sv. Anastázie a mlýny na řece Gradně. Popis města z 80. let 18. století uvádí řeku Gradnu jako mělký potok, který je možné na většině míst přebrodit, a který při povodních nezpůsobuje větší škody, ani nezaplavuje samotné město.[12]

Od začátku 19. století, asi od roku 1810 zde vznikala různá zařízení pro turisty: byl otevřen první hotel, pod názvem hotel města Terstu[13]), turisté navštěvovali hlavně místní kopce. Zavedeno bylo také poštovní spojení. V období napoleonských válek mezi lety 1809–1813 městu vládli Francouzi, sídlo bylo součástí tzv. Ilyrské provincie (chorvatsky Ilirske pokrajine). Na přelomu 30. a 40. let 19. století zde byly po vzoru českých skláren v okolí Karlových Varů otevřeny dva závody, které inicioval jeden místní průmyslník.[7] Těžil se zde také sádrovec.[14] Císařský otisk tzv. stabilního katastru (stejně jako předchozí mapy) vyobrazoval mimo jiné i místní hrad, kapli sv. Michala a centrum města (s náměstím krále Tomislava) které se blíží současné podobě. V polovině století žilo v Samoboru okolo tří tisíc lidí.

Parní vlak Samoborček

V roce 1875 ze Samoboru odstartoval první organizovaný horský výstup.[4] V roce 1883 byl vybudován nedaleko Samoboru most přes řeku Sávu a o šest let později, roku 1889 bylo ve městě zprovozněno koupaliště. V této době zde také vznikaly další hotely a penziony a byl položen základ rozvoji turistiky.

Od roku 1901 získal Samobor železniční spojení se zbytkem Chorvatska. Provozován zde byl oblíbený motorový vůz s názvem Samoborček, který zajišťoval spojení do nedalekého Záhřebu. Později byla železniční trať, která do města vedla, zrušena. Její název dnes připomíná jen místní část Kolodvorsko naselje.

Za první světové války ve františkánském klášteře sídlila vojenská nemocnice pro raněné vojáky rakousko-uherské armády.[15]

V meziválečném období bylo město nejprve součástí Záhřebské oblasti, později po roce 1929 Sávské bánoviny. V roce 1925 byla na hlavním náměstí vybudována budova záložny, čímž byla dotvořena jeho současná podoba.

V roce 1937 byla v blízkosti Samoboru založena tehdy nelegální Komunistická strana Chorvatska. Na nelegálním sjezdu byl zvolen předsedou Đuro Špoljarić.[16] Komunisté ilegálně působili v Samoboru ještě dříve, docházelo často i ke střetům mezi nimi a policií.

Samospráva a administrativní dělení

[editovat | editovat zdroj]

Zastupitelstvo města Samoboru má 25 členů. Starostou města byl do ledna 2021 Krešo Beljak, kterého nahradila Petra Škrobot.

Město má celkem 8 místních částí: Centar (střed), Cvjetno naselje-Perivoj, Giznik-Anidol, Gornji kraj-Hamor, Južno naselje, Kolodvorsko naselje-Sajmište, Podložnice a Sveta Helena. Pod město Samobor jako obec (općinu) spadá dál okolních 77 vesnic.

Kostel sv. Anastásie v Samoboru

Kultura a pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]
Muzeum, dvorec Livadić, Samobor
Střed města s řekou Gradnou
  • Hlavní turistickou atrakcí je Samoborský hrad na vrcholu Tepec.
  • Pozůstatky zámku Podolje leží západně od středu města.
  • Rezidence Reiserů na jihovýchodním okraji Samoboru je třetím reprezentativním sídlem
  • kostel svaté Anastásie, postavený roku 1334 stojí u hlavního náměstí.[17]
  • Klášter františkánů Nanebevstoupení Panny Marie stojí jihovýchodně od centra města, .
  • Městské muzeum (Samoborské muzeum) sídlí v zámku Livadić, západně od středu města; vlastnil jej hudební skladatel Ferdo Livadić, úředním jménem Ferdinand Wiesner (1799–1879).
  • Galerie Prica, vedle níž stojí kino, je na náměstí Matice Chorvatské
  • Muzeum Marton sídlí v budově kurie z 19. století, soukromé sbírky vlastní místní sběratel umění Veljko Marton.
  • Městská knihovna

Gastronomie

[editovat | editovat zdroj]

Město je po celém Chorvatsku známé díky místní cukrářské specialitě kremšnitě (krémeš).[4]

Slavnosti

[editovat | editovat zdroj]

Město slaví svoji první písemnou zmínku každoročně jako Den města 14. listopadu.[18]

Doprava

[editovat | editovat zdroj]

Severovýchodně od města vede dálnice A3, která směřuje do slovinského hlavního města Lublaně. Samotným Samoborem prochází silnice č. D231 ze Svete Nedelje do Bregany a dále údolím řeky Gradny směrem do Jastrebarska. Právě poslední zmíněný směr představuje velmi vytížnou komunikaci, která nemá vzhledem k tomu, že je vedena údolím alternativu a bývá často dopravně vytížená.

Město nemá železniční spojení se zbytkem Chorvatska, nicméně mělo jej v minulosti. Město Samobor zvažuje obnovu trati na tělese původní železnice.

Sport

[editovat | editovat zdroj]
  • Místní fotbalový tým NK Samobor hraje v 2. fotbalové lize. Založen byl roku 1925.
  • Zdejší hokejový klub má název Šišmiš (netopýr).
  • Každoročně se zde hraje mezinárodní profesionální tenisový turnaj ITF kategorie M 25.
  • U řeky se nachází sportovně-rekreační centrum Vugrinčšak s plaveckým bazénem.

Osobnosti

[editovat | editovat zdroj]
  • Antun Gustav Matoš (1873–1914), chorvatský esejista, básník a spisovatel, žil zde
  • Slađan Ašanin (*1971), bývalý fotbalista, internacionál, který hrál mj. za Slavii Praha, žil zde

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Register of spatial units of the State Geodetic Administration of the Republic of Croatia. Dostupné online.
  2. ↑ Popis stanovništva, kućanstava i stanova 2021. – stanovništvo prema starosti i spolu po naseljima. Chorvatský statistický úřad. 22. září 2022. Dostupné online.
  3. ↑ LUČETIĆ, Tihana. Demografska analiza stanovništva grada Samobora od kraja 18. stoljeća do 1857. godine. In: Zbirka Odsjeka povijesnoj znanosti Zavoda povijesnoj društvenoj znanosti HAZU. Záhřeb: HAZU, 2004. S. 204. (chorvatština)
  4. 1 2 3 4 Ove zime posjetite idilični Samobor koji kulturu i prirodu diše svaki dan. Telegram [online]. [cit. 2023-05-04]. Dostupné online. (chorvatsky)
  5. ↑ PETRIĆ, Hrvoje. Samobor i okolica u ranome novom vijeku. In: Prilozi povijesti Samobora i okolice u ranome novom vijeku. [s.l.]: [s.n.] S. 272. (chorvatština)
  6. ↑ PETRIĆ, Hrvoje. Samobor i okolica u ranome novom vijeku. In: Prilozi povijesti Samobora i okolice u ranome novom vijeku. [s.l.]: [s.n.] S. 273. (chorvatština)
  7. 1 2 LUČETIĆ, Tihana. Demografska analiza stanovništva grada Samobora od kraja 18. stoljeća do 1857. godine. In: Zbirka Odsjeka povijesnoj znanosti Zavoda povijesnoj društvenoj znanosti HAZU. Záhřeb: HAZU, 2004. S. 207. (chorvatština)
  8. ↑ LUČETIĆ, Tihana. Demografska analiza stanovništva grada Samobora od kraja 18. stoljeća do 1857. godine. In: Zbirka Odsjeka povijesnoj znanosti Zavoda povijesnoj društvenoj znanosti HAZU. Záhřeb: HAZU, 2004. S. 205. (chorvatština)
  9. ↑ PETRIĆ, Hrvoje. Samobor i okolica u ranome novom vijeku. In: Prilozi povijesti Samobora i okolice u ranome novom vijeku. [s.l.]: [s.n.] S. 259. (chorvatština)
  10. ↑ PETRIĆ, Hrvoje. Samobor i okolica u ranome novom vijeku. In: Prilozi povijesti Samobora i okolice u ranome novom vijeku. [s.l.]: [s.n.] S. 245. (chorvatština)
  11. ↑ PETRIĆ, Hrvoje. Samobor i okolica u ranome novom vijeku. In: Prilozi povijesti Samobora i okolice u ranome novom vijeku. [s.l.]: [s.n.] S. 258. (chorvatština)
  12. ↑ PETRIĆ, Hrvoje. Samobor i okolica u ranome novom vijeku. In: Prilozi povijesti Samobora i okolice u ranome novom vijeku. [s.l.]: [s.n.] S. 238. (chorvatština)
  13. ↑ LUČETIĆ, Tihana. Demografska analiza stanovništva grada Samobora od kraja 18. stoljeća do 1857. godine. In: Zbirka Odsjeka povijesnoj znanosti Zavoda povijesnoj društvenoj znanosti HAZU. Záhřeb: HAZU, 2004. S. 206. (chorvatština)
  14. ↑ PETRIĆ, Hrvoje. Samobor i okolica u ranome novom vijeku. In: Prilozi povijesti Samobora i okolice u ranome novom vijeku. [s.l.]: [s.n.] S. 239. (chorvatština)
  15. ↑ VOJAK, Danijel. Samoborski kraj od 1914. do 1945. godine. In: Povijest Samobora u Prvome svjetskom ratu, Samobor u međuratnom razdoblju, 1918. - 1941., Samobor u Drugome svjetskom ratu, 1941. – 1945.. [s.l.]: [s.n.] S. 424. (chorvatština)
  16. ↑ VOJAK, Danijel. Samoborski kraj od 1914. do 1945. godine. In: Povijest Samobora u Prvome svjetskom ratu, Samobor u međuratnom razdoblju, 1918. - 1941., Samobor u Drugome svjetskom ratu, 1941. – 1945.. [s.l.]: [s.n.] S. 441. (chorvatština)
  17. ↑ O CRKVI SV. ANASTAZIJE U SAMOBORU I bl. Stepinac utkan u povijest crkve. Glas Koncila [online]. [cit. 2022-09-04]. Dostupné online. (chorvatsky)
  18. ↑ Slavi se velika 780. obljetnica Dana grada Samobora. Večernji [online]. [cit. 2022-09-04]. Dostupné online. (chorvatsky)

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Samobor&oldid=25983344“