Sefer Tora

Svitek Tóry

Sefer Tora (hebrejsky ספר תורה‎, dosl. „kniha (svitek) zákona“) je v současnosti standardní označení pro pergamenový svitek s textem Tóry používaný k liturgickému čtení při bohoslužbách. Sefer Tora se těší v judaismu mimořádné úctě a má status posvátného předmětu.

Původ

„	Když Mojžíš dokončil zápis slov tohoto zákona do knihy, přikázal lévijcům nosícím schránu Hospodinovy smlouvy: Vezměte knihu tohoto zákona a uložte ji po straně schrány smlouvy Hospodina, vašeho Boha. Tam bude proti tobě svědkem.	“
— Deuteronomium 31,24-26

Podle tradice zapsal Mojžíš veškerá Boží přikázání do Knihy zákona (ספר תורה). Jeden svitek byl uschován v Arše úmluvy, po jednom svitku pak dostal každý z dvanácti izraelských kmenů. Osud těchto svitků není až na výjimky dále zmiňován, konkrétně se Kniha zákona vynořuje opět až v 2. knize královské 22,8, kde je popisována jako kniha nalezená v jeruzalémském Chrámu. Podle některých biblistů se mohlo jednat o knihu Deuteronomium. V Nehemjášovi 8, 1 je popisována ceremonie, při které Ezdráš přináší před shromážděný lid „knihu Mojžíšova zákona“ a veřejně z ní předčítá. Z této praxe je odvozováno dnešní synagogální čtení z Tóry.

Vzhled

Svitek Tóry a ukazovátko jad

Text Tóry je napsán ručně kvalifikovaným písařem (sofer) inkoustem na pergamen, vyrobený z kůže košer zvířete poraženého rituálně správným způsobem. Rozměry a rozsazení textu a jednotlivých slov je pevně stanoveno, stejně jako písmo, kterým je text psán (tzv. Stam). Stejná pravidla se vztahují i na tfilin a mezuzu. Svitek je upevněn na dvou dřevěných tyčích (עצי חיים acej chajim, dosl. „stromy života“). Pokud je svitek smotán, bývá někdy omotán povijanem (ווימפל‎, vimpl), který je podobný povijanu pro novorozeňata. Tento zvyk je obvyklý především u aškenázských židů. Smotaný svitek je přikrytý pláštíkem (מעיל‎, me'il), který je často bohatě vyšíván a kromě náboženských motivů (jako koruna Tóry, desatero apod.) obsahuje i jméno osoby, která jej vyrobila nebo která jeho výrobu sponzorovala. Přes horní držadla je pak zavěšen stříbrný štít (חושן‎, chošen), připomínající štít, který nosil velekněz v Chrámu, a ukazovátko (יד‎ jad, dosl. „ruka“), které při čtení používá předčítající, aby se svitku nedotkl prsty. Na horní držadla jsou pak nasazeny stříbrné nástavce (רמונים‎, rimonim, dosl. „granátová jablka“) nebo koruna (‎כתר keter). Nástavce jsou opatřeny zvonečky, které se rozezní, kdykoli je Tóra nesena v synagoze kolem bimy a věřící tak i v případě, kdy je synagoga zcela zaplněna, slyší, kde se Tora právě nachází a otáčejí se směrem k ní (podle některých minhagů je nevhodné otáčet se k Tóře zády).

Užívání

Sefer Tora se užívá k liturgickému čtení během bohoslužeb v synagoze. Svitek nesmí být nijak fyzicky poškozen a všechna písmenka musí být rovněž jasně čitelná, jinak svitek není možné užívat. Pokud není zrovna čten, je uchováván v aronu ha-kodeš v synagoze.

Svitky Tóry v českých zemích

Ústřední židovské muzeum

SS Untersturmführer Karl Rahm zástupce vedoucího Zentralstelle für die jüdische Auswanderung (Ústředna pro židovské vystěhovalectví) vydal 6. června 1942 příkaz dosud existujícím židovským obcím na území Protektorátu, aby všechny své liturgické předměty, knihy a archiválie zaslaly do Prahy. Pražská židovská obec se svolením nacistických úřadů obnovila muzeum, které bylo v roce 1939 zrušeno, aby zachránila liturgické předměty, jejichž majitelé byli deportováni do koncentračních táborů. Toto nové Židovské ústřední museum bylo pověřeno převzetím 212 000 artefaktů, mezi kterými bylo i 1800 svitků Tóry. Přítomnost svitků Tóry byla v muzeích po dobu První republiky výjimečná z důvodů jejich ceny a neochoty židovských obcí vzdát se předmětů, jejichž množství v držení vypovídalo o významu konkrétní židovské obce.

V roce 1950 bylo muzeum komunisty zestátněno. Pro uložení sbírky svitků byla vybrána synagoga v pražské čtvrti Michle, kam byly postupně v letech 1956-1959 sváženy a ukládány.

Prodej

V 60. letech se komunistické úřady rozhodly většinu svitků odprodat do zahraničí. Díky velkorysosti filantropa Ralpha Yablona se v roce 1964 dostalo 1564 svitků Tóry do Westminster Synagogue v Londýně, kde byla za účelem jejich správy založena organizace Memorial Scrolls Trust.

Zápůjčky

Svitky Tóry byly opraveny a začaly být zapůjčovány do židovských komunit a organizací po celém světě. Svitky nejsou nikdy prodávány, ale vždy jsou poskytnuty do užívání po dobu existence jejich držitelů. Žádosti o výpůjčku byly posuzovány individuálně a v mnoha případech byly z různých důvodů zamítnuty, např. když existovalo podezření, že zájemce chce se svitkem Tóry obchodovat.

Odkazy

Literatura

• NEWMAN, Ja'akov; SIVAN, Gavri'el. Judaismus od A do Z. Praha: Sefar, 1992. 285 s. ISBN 80-900895-3-4. 

Související články

• 613 micvot
• Tóra

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu svitek tóry na Wikimedia Commons

Autoritní data	LCCN: sh85136100 NLI: 987007541464405171

Portály: Hebraistika