close
Přeskočit na obsah

Simon Johnson

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Simon Johnson
Johson v roce 2024
Johson v roce 2024
Hlavní ekonom Mezinárodního měnového fondu
Ve funkci:
březen 2007 – 31. srpna 2008
PředsedaRodrigo Rato
Dominique Strauss-Kahn
PředchůdceRaghuram Rajan
NástupceOlivier Blanchard
Narození16. ledna 1963 (63 let)
Sheffield, Spojené královstvíSpojené království Spojené království
ObčanstvíSpojené státy americké
Alma materOxfordská univerzita (BA)
Manchesterská univerzita (MA)
Massachusettský technologický institut (PhD)
Profeseekonom a vysokoškolský učitel
Oceněnílaureát citace Clarivate (2022)
Nobelova pamětní cena za ekonomii (2024)
CommonsSimon Johnson (economist)
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Simon H. Johnson (* 16. ledna 1963, Sheffield)[1] je britsko-americký ekonom, který od roku 2004 působí jako profesor podnikání na MIT Sloan School of Management.[2][3] V letech 2008 až 2019 působil také jako vedoucí pracovník Petersonova institutu pro mezinárodní ekonomii.[2][4] Než se přesunul na MIT učil v letech 1991 až 1997 na Fuqua School of Business na Dukeově univerzitě.[2][5][6] Od března 2007 do konce srpna 2008 působil jako hlavní ekonom Mezinárodního měnového fondu.[7]

V roce 2024 získali Johnson, Daron Acemoglu a James A. Robinson Nobelovu pamětní cenu za ekonomii za srovnávací studie prosperity mezi národy.[8]

Vzdělání

[editovat | editovat zdroj]

Johnson se narodil v roce 1963 v Sheffieldu a navštěvoval soukromou Abbotsholme School v Rocesteru. Vystudoval filozofii, politiku a ekonomii (PPE) na Oxfordské univerzitě, kde byl studentem bakalářského programu na Corpus Christi College a kde promoval v roce 1984.[2][9][10] Poté získal v roce 1986 magisterský titul s vyznamenáním v oboru ekonomie na Manchesterské univerzitě.[11] Pokračoval v doktorském studiu na Massachusettském technologickém institutu, kde mu radil Rudiger Dornbusch a v roce 1989 získal doktorát z ekonomie a napsal disertační práci s názvem Inflace, intervence a ekonomická činnost.[12]

Kariéra a výzkum

[editovat | editovat zdroj]

V letech 1989 až 1991 pracoval Johnson na Harvardově univerzitě, kde byl členem Harvard Academy for International and Area Studies a stipendistou jejího Ruského výzkumného centra.[2] V letech 1991 až 1997 vyučoval na Fuqua School of Business na Dukeově univerzitě, kde byl do roku 1995 odborným asistentem a do roku 1997 docentem; zároveň v letech 1993 až 1995 vedl Centrum pro rozvoj manažerů v Petrohradě v Rusku.[2] V roce 1997 se stal členem fakulty MIT, kde získal stálé místo v roce 2002.[2] Na MIT působí jako výzkumný spolupracovník Blueprint Labs, spoluvede iniciativu MIT Shaping the Future of Work a vede skupinu pro globální ekonomiku a management.[2]

Od roku 2004 je Johnson výzkumným spolupracovníkem NBER a členem organizace BREAD.[2] Je rovněž členem CEPR a od roku 2021 zasedá ve správní radě Fannie Mae.[2] Spoluzaložil Radu pro systémová rizika při CFA Institute a od roku 2010 je měsíčním sloupkařem Project Syndicate.[2] V listopadu 2020 byl jmenován dobrovolným členem revizního týmu prezidentské agentury Joea Bidena, aby podpořil přechod na novou administrativu na ministerstvu financí Spojených států amerických a ve Federálním rezervním systému.[13]

Afiliace

[editovat | editovat zdroj]

Johnson je členem Mezinárodního poradního sboru Centra pro sociální a ekonomický výzkum (CASE). Je také členem panelu ekonomických poradců Rozpočtového úřadu Kongresu.[7] V letech 2006 až 2007 byl hostujícím pracovníkem na Petersonově institutu pro mezinárodní ekonomii, kde byl v letech 2008 až 2019 vedoucím pracovníkem.[7] Je členem redakční rady čtyř akademických ekonomických časopisů.[7] Od roku 2007 přispívá do Project Syndicate.

VýzkumColonial Origins of Comparative Development

[editovat | editovat zdroj]

Simon Johnson je autorem relevantních článků, jako jsou „Learning from Ricardo and Thompson: Machinery and Labor in the Early Industrial Revolution, and in the Age of AI“ nebo „A Theory of Price Caps on Non-Renewable Resources“.[14] V roce 2010 napsal knihu 13 Bankers: The Wall Street Takeover and the Next Financial Meltdown (ISBN 978-0307379054), spolu s Jamesem Kwakem, se kterým také spoluzaložil a pravidelně přispívá do ekonomického blogu The Baseline Scenario.[15] Je také autorem knih White House Burning: Our National Debt and Why It Matters to You (2013); Jump-Starting America: How Breakthrough Science Can Revive Economic Growth and the American Dream (2019), s Jonathanem Gruberem; a Power and Progress: Our Thousand-Year Struggle Over Technology and Prosperity (2023), s Daronem Acemoglu.

Power and Progress

[editovat | editovat zdroj]
Johnson, druhý zleva, s přáteli a rodinou na Nobelově týdnu 2024

Kniha Power and Progress vydaná v roce 2023 pojednává o historickém vývoji technologií a jejich sociálních a politických důsledcích.[16] Kniha se zabývá otázkami týkajícími se vztahu mezi novými stroji a výrobními technikami a mzdami, způsobu, jakým by bylo možné využít technologii pro sociální statky, a příčinám nadšení kolem umělé inteligence (AI).

Power and Progress tvrdí, že technologie nepřinášejí automaticky sociální statky, protože jejich výhody připadají úzké elitě. Nabízí spíše kritický pohled na umělou inteligenci a zdůrazňuje její převážně negativní dopad na pracovní místa a mzdy a na demokracii.

Acemoglu a Johnson také poskytují vizi o tom, jak by nové technologie mohly být využity pro společenské dobro. Jako možný model vnímají progresivní éru. Diskutují o seznamu politických návrhů pro přesměrování technologií, který zahrnuje: tržní pobídky, rozpad velkých technologických firem, daňovou reformu, investice do pracovníků, ochranu soukromí a vlastnictví dat a daň z digitální reklamy.[16]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Simon Johnson (economist) na anglické Wikipedii.

  1. ↑ U.S. Public Records Index. [s.l.]: Ancestry, 2010. (anglicky)
  2. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 Simon Johnson [online]. 2024-01-08. Dostupné online.
  3. ↑ Simon Johnson On Bank Bailout Plan [online]. NPR. Dostupné online.
  4. ↑ Simon Johnson [online]. PIIE, 2016-03-02. Dostupné online.
  5. ↑ Muscovites: Want Shares In Boeing For 44 ½?. LA Times. 1991-11-29. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-09-19.
  6. ↑ Simon Johnson CV [online]. MIT Sloan, 2024-10-14. Dostupné online.
  7. 1 2 3 4 Simon Johnson's biography at MIT [online]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-08-28.
  8. ↑ The Sveriges Riksbank Prize in Economic Sciences in Memory of Alfred Nobel 2024. NobelPrize.org [online]. [cit. 2024-10-17]. Dostupné online. (anglicky)
  9. ↑ The Sveriges Riksbank Prize in Economic Sciences in Memory of Alfred Nobel 2024. NobelPrize.org [online]. [cit. 2024-10-17]. Dostupné online. (anglicky)
  10. ↑ PPE Alumnus, Simon Johnson, Awarded 2024 Nobel Prize in Economics | DPIR. www.politics.ox.ac.uk [online]. 2024-10-16 [cit. 2024-10-17]. Dostupné online. (anglicky)
  11. ↑ Simon Johnson -- Biographical Information. www.imf.org [online]. [cit. 2024-10-17]. Dostupné online.
  12. ↑ JOHNSON, Simon. Inflation, intermediation and economic activity. 1989. disertační práce. Massachusettský technologický institut. Dostupné online. (anglicky)
  13. ↑ Agency Review Teams [online]. President-Elect Joe Biden [cit. 2020-11-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-08-28.
  14. ↑ Simon Johnson [online]. NBER [cit. 2024-11-20]. Dostupné online. (anglicky)
  15. ↑ About [online]. 2008-09-25 [cit. 2024-10-17]. Dostupné online. (anglicky)
  16. 1 2 ACEMOGLU, Daron; JOHNSON, Simon. Power and Progress: Our Thousand-Year Struggle Over Technology and Prosperity. New York: PublicAffairs, 2023.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Hlavní ekonom Mezinárodního měnového fondu
Předchůdce:
Raghuram Rajan		 2007–2008
Simon Johnson		 Nástupce:
Olivier Blanchard
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Simon_Johnson&oldid=25173293“