Východ
Východ je jedna ze čtyř hlavních světových stran. Nazývá se podle toho, že na ní vychází Slunce. Stejný původ má latinský výraz oriens (oriri „pozvednout se“ a sol oriens „stoupající slunce, vzcházející slunce“). Mezinárodně se označuje většinou E podle anglického East.
Na mapách je východ zpravidla vpravo, neboť nahoře bývá sever. Do středověku však mapy obvykle nebyly orientovány na sever, ale právě na východ (odsud pojem „orientace“) nebo na jih.
Geografie
[editovat | editovat zdroj]Protože se Země otáčí kolem své osy směrem ze západu na východ, Slunce se po obloze zdánlivě pohybuje v opačném směru, tedy od východu na západ (viz také Orient). Z toho důvodu se také směrem na východ posunuje dopředu místní a pásmový čas.
Určování východu se používá v navigaci a při zadávání souřadnic. Východní směr (90 stupňů) leží kolmo ke směru severnímu (0 stupňů) a jižnímu (180 stupňů). Slunce vychází přesně na východě ve dnech jarní a podzimní rovnodennosti. V letním období se jeho dráha posouvá k severu a v zimě k jihu.
Architektura
[editovat | editovat zdroj]Kostely bývaly tradičně orientovány ve směru západ–východ, tedy stavěny tak, aby presbytář s hlavním oltářem stál směrem na východ (čili průčelí s hlavním vchodem mířilo na západ). V pozdější době se však před tímto pravidlem začalo preferovat zasazení do krajinného nebo urbanistického kontextu.
Přenesený význam
[editovat | editovat zdroj]Během studené války byly jako „Východ“ označovány státy tzv. východního bloku, které byly pod mocenským vlivem Sovětského svazu. Pojem byl motivován jejich relativní polohou vůči „Západu“ v evropském i globálním měřítku.
