close
Přeskočit na obsah

Formule E

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Formule E
Logo Formule E
Logo Formule E
Nadřazené odvětví
Motoristický sport
Disciplíny
Mistrovství světa jezdců
Pohár týmů
Pohár výrobců pohonných jednotek
Vrcholné soutěže
Mistrovství světa jezdcůod sezóny 2020/2021
Mezinárodní federace
NázevMezinárodní automobilová federace
Založena1904
Webhttps://www.fiaformulae.com/en
Národní svaz
NázevÚstřední automotoklub ČR
Založen1993
Webwww.uamk-cr.cz
Formule E logo
Monopost Formule E v roce 2019

Formule E (oficiálně ABB FIA Formula E World Championship) je nejvyšší série závodů monopostů poháněných výhradně elektricky, založená v roce 2014, přičemž koncept šampionátu byl zveřejněn již v roce 2011. Závody jsou pořádány pod záštitou Mezinárodní automobilové federace (FIA), od roku 2021 je v této sérii vyhlašován mistr světa.

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Od sezóny 2020/2021 považuje Mezinárodní automobilová federace závody Formule E za mistrovství světa, jakožto první závodní sérii monopostů mimo Formuli 1.[1]

Formát

[editovat | editovat zdroj]

V sezóně Formule E se jezdí obvykle 12–16 závodů, ve kterých získávají body jezdci, jejich týmy a výrobci pohonných jednotek.

Volné tréninky

[editovat | editovat zdroj]

Závodní víkend sestává z několika částí. Jako první se odehrávají volné 40minutové tréninky, které se konají obvykle v pátek odpoledne a v sobotu dopoledne. Závodníci v nich mohou využít celý výkon monopostu a pohonné jednotky.[2] V případě, že se jedná o víkend s dvěmi závody, pak se přidává ještě jeden trénink v neděli dopoledne.

Kvalifikace

[editovat | editovat zdroj]

Kvalifikační boje probíhají obvykle v sobotu a trvají přibližně jednu hodinu. V současném formátu (od 8. sezóny) se pro kvalifikaci se nejprve jezdecké pole rozřadí do skupin A a B střídavě dle aktuálního pořadí v šampionátu, ve skupině A jezdci na lichých místech, ve skupině B jezdci na sudých. Každá skupina má 10 minut na zajetí nejrychlejšího kola, čtyři nejrychlejší z každé skupiny postupují do vyřazovacích bojů: z 8 nejrychlejších se systémem play-off vytříbí držitel pole position pro závod.[3][4]

Závod

[editovat | editovat zdroj]

Závod se jede na předepsaný počet kol, přičemž je možné přidat kola jako kompenzaci za dobu strávenou na safety carem – za každé 4 minuty za zpomalovacím vozem se přidává jedno kolo.

Bodování

[editovat | editovat zdroj]

Bodování závodů je založeno na oficiálním bodovacím systému FIA (tedy podobné jako ve Formuli 1), přičemž za pole position jsou navíc udělovány 3 body a za nejrychlejší kolo v závodě 1 bod, pokud se jezdec umístí mezi prvními 10 jezdci v cíli: pokud nejrychlejší kolo získá jezdec mimo první desítku, pak tento bod získá jezdec, který je držitelem nejrychlejšího času z těch, kteří v první desítce dokončili závod. V prvních dvou sezónách získávali jezdci za nejrychlejší kolo 2 body (2014/15 a 2015/16). Jezdec s nejvyšším počtem bodů na konci sezóny, se stává mistrem světa; stejně tak se bodují týmy a výrobci pohonných jednotek.

Útočný mód (Attack Mode)

[editovat | editovat zdroj]

Od sezóny 5 byla zavedena nová funkce, tzv. útočný mód, ve kterém jezdci dostávají pro své vozy extra výkon na předepsanou dobu.[5] Ten mohou získat tím, že fyzicky projedou vybranou částí tratě, obvykle na vnější straně pomalých zatáček, tedy mimo závodní stopu. V současné době se jedná o 8 minut během závodu, které je nutno rozdělit na dvě části (jezdci musí do oblasti útočného módu zajet dvakrát za závod), a to v poměru 2+6, 4+4 nebo 6+2 minut.[6] Útočný mód nelze aktivovat během jízdy za safety carem, ale lze jej aktivovat před koncem závodu a tím jej nevyužít celý.

PitBoost

[editovat | editovat zdroj]

Od sezóny 11 jezdci ve vybraných závodech zajíždějí do boxů pro tzv. PitBoost, což je povinná 30sekundová zastávka určená k dobíjení baterií.[7] Pneumatiky jsou určeny pro celou délku závodu a standardně se nepřezouvají (pouze v případech poklesu tlaku).

FanBoost

[editovat | editovat zdroj]

V prvních 8 sezónách mohli diváci svým hlasováním přidělit extra výkon zvoleným jezdcům, tzv. FanBoost. Hlasování probíhalo v období 3 dnů před závodem až 15 minut před startem. Pět vybraných jezdců mohlo na 5 sekund získat extra výkon do vozu, na dobu 5 sekund, během druhé poloviny závodu. Od roku 2023 je FanBoost zrušen.[4][8]

Vůz

[editovat | editovat zdroj]

Spark-Renault SRT_01E ("Vůz Gen1")

[editovat | editovat zdroj]

Od první sezóny šampionátu jsou vozy jednotné, tedy všechny týmy závodí se stejnými vozy. Úmyslem do budoucích let je možnost každého týmu stavět svůj vlastní stroj, ale zatím k tomuto rozhodnutí nedošlo.

V první sezóně jednotný vůz postavila francouzská firma Spark Racing Technologies pod názvem Spark-Renault SRT 01E, přičemž monopost byl výsledkem desetiměsíční kooperace mezi firmami Dallara (která navrhla šasi), McLaren (který dodal motor – stejný, jaký je použit v hypersportovním voze McLaren P1), Hewland (dodavatel pětistupňové převodovky), Williams (baterie) a Renault. Akumulátor však nedokázal vydržet po celou délku závodu a jezdci museli po vybití přesedat do druhého auta, což vzbudilo velkou kritiku vůči sérii. První vozy Formule E měly výkon nejméně 250 mechanických koňských sil (190 kW) a byly schopné zrychlit z 0 na 100 km/h za 3 sekundy, maximální rychlost dosahovala 225 km/h.[9] Generátory pro dobíjení baterií byly poháněny glycerinem, vedlejším produktem výroby bio-dieselu.[10]

Felix Rosenqvist at the 2017 Berlin ePrix, showing the updated season-3 spec front wing

Od druhé sezóny si však mohly týmy vyvíjet vlastní pohonné jednotky, invertor, převodovku a chlazení; společné zůstaly šasi a baterie. Pro třetí navrhla Dallara nový nos vozu s dvojitým předním křídlem, za účelem vizuální odlišnosti od jiných sérií.

Spark SRT05e ("Vůz Gen2")

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Spark SRT05e.
Stoffel Vandoorne driving a Gen2 Formula E car at the 2019 Hong Kong ePrix

Od sezóny 2018/19 je využívána druhá generace šasi s názvem Spark SRT05e, někdy též označována jako "vůz Gen2". Vůz je značným vylepšením předchozí generace – baterie má kapacitu 54 kWh, výkon vzrostl z 200 kW na 250 kW a maximální rychlost na 280 km/h. Nová technologie zároveň znamenala konec výměnám vozů uprostřed závodů.[11] Výhradním dodavatelem brzd bylo Brembo.[12][13] Nové vozy také obsahovaly bezpečnostní systém zvaný "halo", který chrání hlavu jezdce před nárazem do letících objektů při nehodách.[14] Pneumatiky dodávala společnost Michelin.[15]

Formula E Gen3 ("Vůz Gen3")

[editovat | editovat zdroj]

Nový vůz s názvem Formula E Gen3 byl uveden při ePrix Monaka 2022, používá se od sezóny 2022/23. Výkon vzrostl na 350 kW v kvalifikaci a 300 kW v závodě; rekuperace je povolaná na přední (250 kW) i zadní ose (350 kW), rekuperační brzdění může vytvořit až 40 % celkové energie použité během závodu.[16] Baterie bude také možno dobíjet při zastávce v boxech.[17]

Odhadovaná maximální rychlost je 322 km/h, rozvor byl snížen z 3100 mm na 2970 mm a hmotnost byla také snížena na 760 kg.[18] Výrobcem šasi zůstala firma Spark Racing Technology, která dodává i přední nápravu, Williams Advanced Engineering je výrobcem baterií a dodavatelem pneumatik je společnost Hankook.[19]

Formula E Gen4 ("Vůz Gen4")

[editovat | editovat zdroj]

Vývoj nového vozu, označovaného Gen4, již probíhá a záměrem je využívání nového vozu od 13. sezóny Formule E, tedy sezóny 2026/27.[20]

Okruhy

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Seznam ePrix Formule E.

Pro lepší propagaci a divácký zájem se závody v prvních sezónách odehrávaly zejména na městských okruzích, přičemž mnoho z nich bylo vybudováno dočasně a jen pro potřeby Formule E. Jednalo se např. o závody na předměstích Paříže, Říma, na letišti Tempelhof v Berlíně nebo v ulicích Londýna. Prvním závodem na standardním závodním okruhu byla EPrix Mexico City v sezóně 2016/17, i když na výrazně zkrácené trati. Prvním závodem na nezkrácené standardní trati byla EPrix Portlandu 2023 a mezi současnými okruhy nechybí ani slavné Monte Carlo.

Délky tratí jsou od 1,8 do 3,4 kilometrů, na kterých jezdci absolvují přibližně 50 kol a závody tak trvají přibližně necelou 1 hodinu.

Jezdci a týmy

[editovat | editovat zdroj]

Seriálu se mj. účastní i mnoho bývalých pilotů Formule 1 – v minulosti jimi byli Jaime Alguersuari, Karun Chandhok, Bruno Senna, Jérôme d'Ambrosio, Felipe Massa, Brendon Hartley, Jarno Trulli, Nick Heidfeld, Charles Pic, Takuma Sató a Nelson Piquet, Jr.. V aktuální sezóně jsou mezi jezdci např. Pascal Wehrlein, Sébastien Buemi, Lucas di Grassi, Stoffel Vandoorne, Nyck de Vries.

Mezi týmy jsou nejčastěji zastoupeny tovární týmy výrobců pohonů; v prvních sezónách Jaguar, NIO nebo DS, v dalších letech se v šampionátu začaly objevovat i tradičnější týmy, jako McLaren, Andretti Racing nebo Virgin Racing. Ve Formuli E se také objevilo několik staronových týmů (např. Maserati) nebo zde někteří výrobci se svými závodními týmy přímo debutovali (Citroën).

Do ukončení sezóny 2024/25 se závodů Formule E zúčastnilo 86 jezdců, ze kterých 10 získalo titul šampióna a později mistra světa.[21] Prvním vítězem Formule E se stal Nelson Piquet Jr. v sezóně 2014/15, současným držitelem titulu je Oliver Rowland (za sezónu 2024/25).[22] Jean-Éric Vergne je dosud jediným jezdcem, který získal více než jeden titul (celkem 2).

Vítězové a mistři světa Formule E (jezdci)

[editovat | editovat zdroj]
Vítězové šampionátu jezdců[21][22]
Sezóna Jezdec Tým Monopost Pohon Pneu PP Vítězství Pódium FL Body Získáno kdy Rozdíl bodů Odkazy
2014/15 Brazílie Nelson Piquet Jr.[23] Čína China Racing / NEXTEV TCR Spark-Renault SRT 01E Renault SRT01-e M 0 2 5 2 144 Závod 11 z 11 1 [24][25]
2015/16 Švýcarsko Sébastien Buemi[26] Francie Renault e.dams Spark SRT01-e Renault Z.E 15 M 3 3 6 5 155 Závod 10 z 10 2 [27][28]
2016/17 Brazílie Lucas di Grassi[29] Šablona:Nobr Spark SRT01-e Abt Schaeffler FE02 M 3 2 7 0 181 Závod 12 z 12 24 [30][31]
2017/18 Francie Jean-Éric Vergne[32] Čína Techeetah Spark SRT01-e Renault Z.E 17 M 4 4 6 0 198 Závod 11 z 12 54 [33][34]
2018/19 Francie Jean-Éric Vergne[35] Čína DS Techeetah Spark SRT05e DS E-Tense FE 19 M 1 3 5 1 136 Závod 13 z 13 17 [33][36]
2019/20 Portugalsko António Félix da Costa[37] Čína DS Techeetah Spark SRT05e DS E-Tense FE 20 M 3 3 6 4 158 Závod 9 z 11 71 [38][39]
2020/21 Nizozemsko Nyck de Vries Německo Mercedes-EQ Formula E Team Spark SRT05e Mercedes-EQ Silver Arrow 02 M 1 2 4 1 99 Závod 15 z 15 7 [40][41]
2021/22 Belgie Stoffel Vandoorne Německo Mercedes-EQ Formula E Team Spark SRT05e Mercedes-EQ Silver Arrow 02 M 2 1 8 1 213 Závod 16 z 16 33 [42][43]
2022/23 Spojené království Jake Dennis USA Avalanche Andretti Formula E Spark Gen3 Porsche 99X Electric H 2 2 11 5 229 Závod 15 z 16 30 [44][45]
2023/24 Německo Pascal Wehrlein Německo TAG Heuer Porsche Formula E Team Spark Gen3 Porsche 99X Electric H 3 3 5 1 198 Závod 16 z 16 6 [46][47]
2024/25 Spojené království Oliver Rowland JaponskoNissan Formula E Team Spark Gen3 Nissan e-4ORCE 05 H 3 4 8 0 184 Závod 14 z 16 29

Vítězové a mistři světa Formule E (týmy a motory)

[editovat | editovat zdroj]

Týmy

[editovat | editovat zdroj]
Vítězové a mistři světa týmů[21][22]
Sezóna Tým Monopost Pohon Pneu PP Vítězství Pódium FL Body Získáno kdy Rozdíl bodů Odkazy
2014/15 Francie Renault e.dams Spark-Renault SRT 01E Renault SRT01-e M 5 2 5 2 182 Závod 10 z 11 11 [25]
2015/16 Francie Renault e.dams Spark SRT01-e Renault Z.E 15 M 4 5 9 6 270 Závod 10 z 10 49 [28]
2016/17 Francie Renault e.dams Spark SRT01-e Renault Z.E 16 M 2 6 6 2 268 Závod 12 z 12 20 [31]
2017/18 Německo Audi Sport Abt Schaeffler Spark SRT01-e Audi e-tron FE04 M 1 4 11 6 264 Závod 12 z 12 2 [34]
2018/19 Čína DS Techeetah Spark SRT05e DS E-Tense FE 19 M 2 3 7 2 222 Závod 13 z 13 19 [36]
2019/20 Čína DS Techeetah Spark SRT05e DS E-Tense FE 20 M 5 3 9 4 244 Závod 9 z 11 77 [39]
2020/21 Německo Mercedes-EQ Formula E Team Spark SRT05e Mercedes-EQ Silver Arrow 02 M 4 3 7 2 181 Závod 15 z 15 4 [41]
2021/22 Německo Mercedes-EQ Formula E Team Spark SRT05e Mercedes-EQ Silver Arrow 02 M 3 3 11 2 319 Závod 16 z 16 24 [43]
2022/23 Spojené království Envision Racing Spark Gen3 Jaguar I-Type 6 H 3 4 9 2 304 Závod 16 z 16 12 [45]
2023/24 Spojené království Jaguar TCS Racing Spark Gen3 Jaguar I-Type 6 H 4 4 14 7 368 Závod 16 z 16 36 [47]
2024/25 Německo TAG Heuer Porsche Spark Gen3 Evo Porsche 99x Electric Gen3 Evo H 3 1 10 4 256 Závod 16 z 16 29 [48]

Motory

[editovat | editovat zdroj]
Výrobce pohonu Tituly Sezóny
Francie Renault 3 2014/15, 2015/16, 2016/17
Francie DS Automobiles 2 2018/19, 2019/20
Německo Mercedes-EQ 2 2020/21, 2021/22
Spojené království Jaguar 2 2022/23, 2023/24
Německo Audi 1 2017/18
Německo Porsche 1 2024/25

Vítězové Formule E (výrobci pohonných jednotek)

[editovat | editovat zdroj]

Od sezóny 2023/24 vyhlašuje FIA zvláštní trofej pro výrobce pohonných jednotek, kdy se jednotlivým výrobcům do bodování počítají jen dva nejvýše umístění jezdci v cíli.[49] Od sezóny 2024/25 se označuje jako mistrovství světa.

Mistrovství světa (Trofej)[22]
Sezóna Výrobce Monopost Pohon PP Vítězství Pódium FL Body Získáno kdy Rozdíl
Trofej výrobců pohonných jednotek
2023/24 Spojené království Jaguar Spark Gen3 Jaguar I-Type 6 4 4 19 3 455 Závod 16 z 16 4
Mistrovství světa výrobců pohonných jednotek
2024/25 Německo Porsche Spark Gen3 Evo Porsche 99x Electric Gen3 Evo 6 2 14 6 393 Závod 16 z 16 33

Sezóny

[editovat | editovat zdroj]
Monopost Spark-Renault SRT 01E pro závody FIA Formula E, představený na Frankfurt Motor Show 2013

2014/15

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Formule E 2014/15.

V první sezóně Formule E se odjelo 11 závodů, od září 2014 do června 2015. První závod 13. září 2014 vyhrál Lucas di Grassi, když v posledním kole spolu havarovali Nicolas Prost a Nick Heidfeld.

Mistrem světa se stal Nelson Piquet Jr. o jediný bod před Sébastienem Buemim. Mezi týmy zvítězil e.dams Renault.

Zajímavostí bylo, že v 11 závodech se radovalo 7 různých vítězů: Buemi, Bird, Piquet Jr., da Costa, Prost, d'Ambrosio a Di Grassi.

2015/16

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Formule E 2015/16.

V druhé sezóně od října 2015 do července 2016 bylo v kalendáři Formule E 10 závodů v 9 městech. Mistrem světa se stal Sébastien Buemi o 2 body před Lucasem Di Grassim, a to díky zajetí nejrychlejšího kola v posledním závodě sezóny. Vítězství mezi týmy obhájil e.dams Renault.

2016/17

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Formule E 2016/17.

Třetí sezóna Formule E probíhala od října 2016 do července 2017. Mistrem se stal Lucas Di Grassi před Buemim a nováčkem Felixem Rosenqvistem. e.dams Renault úspěšně znovu obhájil pozici nejlepšího týmu.

2017/18

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Formule E 2017/18.

Čtvrtá sezóna Formule E se skládala ze 12 závodů od prosince 2017 do července 2018, účastnilo se jí 10 týmů a 26 jezdců. Vítězem mezi jezdci se stal Francouz Jean-Éric Vergne se 198 body, který za sebou nechal di Grassiho a Sama Birda. Mezi týmy získal titul tým Audi Sport ABT Schaeffler, který o pouhé 2 body porazil Techeetah.

Druhá generace Formule E představená v březnu 2018 pod názvem Spark SRT 05e

2018/19

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Formule E 2018/19.

Pátá sezóna probíhala od prosince 2018 do července 2019, účastnilo se jí 11 týmů a 24 jezdců. Nejvýznamnější změnou byl nový monopost. Poté, co se první 4 sezóny od Formule E 2014/15 využíval Spark-Renault SRT 01E, byl pro tuto sezónu představen nový stroj Spark-Renault SRT05e stejného výrobce Spark Racing Technology. Zároveň se změnily pravidla délky závodu: z fixního počtu kol se systém změnil na 45 minut plus jedno kolo.

Do šampionátu se zapojila se svou pohonnou jednotkou i automobilky BMW, Nissan a DS Automobiles.[50]

ePrix Hongkongu 2019 byla 50. závodem v historii Formule E. Tituly získali Jean-Éric Vergne, který se tak stal prvním jezdcem s více než jedním titulem, a tým Techeetah.

2019/20

[editovat | editovat zdroj]
Monopost týmu Panasonic Jaguar Racing
Podrobnější informace naleznete v článku Formule E 2019/20.

Od šesté sezóny se zapojily se svými motory i Mercedes-Benz a Porsche.[51][52] Šampiónem se v sezóně poznamenané pandemii covidu-19 stal António Felix da Costa před Stoffelem Vandoornem a Jeanem-Éricem Vergnem. Mezi týmy obhájil titul tým Techeetah.

2020/21

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Formule E 2020/2021.

Mezinárodní automobilová federace uznala životaschopnost a oblíbenost série, a tak je od této sezóny vítěz označován jako mistr světa. Původně se měl v této sezóně objevit inovovaný vůz Gen2EVO, ale vinou pandemie bylo jeho použití odloženo.

Prvním mistrem světa se stal Nyck de Vries závodící za Mercedes, a to před Edoardem Mortarou a Jakem Dennisem. Sezóna, která byla kvůli protiepidemickým opatřením posunuta až do kalendářního roku 2021, se vyznačovala velkou vyrovnaností – před posledním závodem mělo alespoň matematickou šanci na titul 13 jezdců. Mercedes mezi týmy získal týmové vítězství již ve své druhé sezóně ve Formuli E.

Na začátku sezóny oznámily automobilky BMW a Audi, že po konci sezóny opustí šampionát se svými továrními týmy, ale byly stále dodavateli pohonných jednotek jiných týmů (Andretti Autosport a Envision Racing) i pro sezón 2021/22.

2021/22

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Formule E 2021/2022.

Osmá sezóna Formule E byla zahájena v lednu 2022 závody na saúdskoarabském okruhu Ad-Diriyah v Rijádu. V pravidlech došlo ke změně ohledně safety caru: namísto ubírání energie z vozů se prodlužovaly závody; za každou celou minutu za safety carem bylo k závodu přidáno 45 sekund. Výkon vozů byl navýšen na 250 kW i pro závod.

Mistrem světa mezi jezdci se stal Stoffel Vandoorne, mezi týmy obhájil titul Mercedes-EQ.

2022/23

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Formule E 2022/2023.

Devátá sezóna znamenala nový vůz Gen3. Zároveň se ve startovním poli objevily nově týmy McLaren a Maserati a také staronově Abt Sportsline pod značkou Cupra Racing. Délka závodů, označovaná časem, byla změněna na pevný počet kol + za jízdu na safetycarem se nově nepřidávaly sekundy k závodu, ale také rovnou celá kola.

Vůz Gen3 měl umožňovat rychlé nabíjení baterie v boxech, což mohlo znamenat návrat zastávek v boxech; kvůli problémům s bateriemi byla tato část závodů odložena na budoucí neurčito. Byly také zavedeny speciální testovací dny pro méně zkušené nebo mladé jezdce.

Tituly mistra světa získali Jake Dennis (z týmu Avalanche Andretti) mezi jezdci a Envision Racing mezi týmy.

2023/24

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Formule E 2023/2024.

Desátá sezóna Formule E se odehrála v období ledna až července 2024, celkem se jednalo o 16 závodů na 10 okruzích. Poprvé byla zavedena i soutěž výrobců technologií jako samostatné hodnocení vedle jezdců a týmů. Do kalendáře se dostal historicky první závod organizovaný v ulicích japonského Tokia.

Mistry světa se stali Pascal Wehrlein (Porsche Formula E Team), tým Jaguar Racing mezi týmy a Jaguar jako dodavatel technologie.

2024/25

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Formule E 2024/2025.

Jedenáctá sezóna Formule E měla v kalendáři 16 závodů na 10 lokacích v období prosince 2024 až července 2025; vrátilo se tak zpět rozdělení sezóny mezi dva kalendářní roky (naposledy se tak stalo v sezóně 2019/20). Nově se jelo na tratích v Miami a Džiddě, vrátila se ePrix Jakarty a v Tokiu se jely dva závody. Do šampionátu se nově zapojily značky Lola a Yamaha.

Titul mistrů světa získali Oliver Rowland z týmu Nissan Formula E Team a mezi konstruktéry tým TAG Heuer Porsche Formula E Team. Pořadí dodavatelů pohonných jednotek vyhrálo rovněž Porsche.

2025/26

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Formule E 2025/2026.

Dvanáctá sezóna Formule E a poslední s vozy Gen3 má v kalendáři 17 závodů na 11 okruzích a pojede se v období prosince 2025 až srpna 2026. Nově se pojede na tratích v Jaramě nedaleko Madridu, vrací se ePrix Sanya. Lokaci změní ePrix Miami, nově se pojede na okruhu Miami International Autodrome, kde se jezdí také VC Miami vozů Formule 1. ePrix Jakarty po jednom roce v kalendáři nebude. a v Tokiu se pojedou dva závody. Ze šampionátu odstoupil tým McLaren, který se bude dále soustředit na vytrvalostní závody, v seriálu tak uvidíme pouze 20 jezdců namísto dřívějších 22. Značka Maserati se již nebude objevovat ve startovní listině, místo ní bude nově závodit značka Citroën, pro kterou se tak bude jednat o debut v závodech monopostů.

2026/27

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Formule E 2026/2027.

Od třinácté sezóny bude využívána nová generace vozů, zvaná Gen4.[53]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku FIA Formula E Championship na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Formula E to be given world championship status for 2020–21. www.bbc.co.uk. BBC, 3 December 2019. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23 November 2020.
  2. ↑ Formula E Rules and Regulations [online]. Formula E, 6 March 2018 [cit. 2023-04-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25 March 2023.
  3. ↑ SMITH, Sam. Full details of new Formula E qualifying format revealed [online]. 15 October 2021 [cit. 2022-06-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 5 July 2022. (anglicky)
  4. 1 2 Rules and Regulations [online]. fiaformulae.com, 25 November 2021 [cit. 2022-04-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25 November 2021. (anglicky)
  5. ↑ Rules and Regulations [online]. [cit. 2020-06-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25 November 2021. (anglicky)
  6. ↑ HERRERO, Daniel. Formula E confirms details of unique boost mode [online]. Speedcafe.com, 8 June 2018 [cit. 2018-08-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 16 April 2021.
  7. ↑ Formula E and the FIA introduce PIT BOOST [online]. 2025-01-22 [cit. 2025-01-23]. Dostupné online. (anglicky)
  8. ↑ SMITH, Sam. Formula E to drop Fanboost from 2023 season [online]. 2022-10-17 [cit. 2023-11-20]. Dostupné online. (anglicky)
  9. ↑ Guide to – Car – Specifications [online]. [cit. 2015-11-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 30 November 2015.
  10. ↑ Formula E power generation [online]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 February 2015.
  11. ↑ Formula E presents Gen2 car for 2018/19 season [online]. Motorsport.com, 6 March 2018. Dostupné online.
  12. ↑ The New Tech Headache Formula E Teams Must Solve. insideevs.com. InsideEvs, 21 October 2018. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 30 March 2019. (anglicky)
  13. ↑ Next generation Formula E Car breaks cover in Geneva [online]. FiaFormulaE, 6 March 2018 [cit. 2018-12-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 November 2021.
  14. ↑ STEWART, Jack. www.wired.com. Formula 1's New 'Halos' Could Save Drivers' Heads—And Give Engineers Headaches. Wired. 24 February 2018. Dostupné online [cit. 21 March 2019].
  15. ↑ Alex Kalinauckas. Formula E unveils its Gen2 car for 2018/19 season. Autosport. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 May 2019.
  16. ↑ FORMULA E AND FIA REVEAL ALL-ELECTRIC GEN3 RACE CAR IN MONACO [online]. FormulaE, 29 April 2022 [cit. 2022-04-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 14 August 2022.
  17. ↑ Formula E's Gen3 Regeneration Concept Agreed [online]. the-race, 18 Jun 2020. Dostupné online.
  18. ↑ Formula E and FIA reveal all-electric Gen3 race car in Monaco [online]. 28 April 2022 [cit. 2022-09-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 15 July 2022. (anglicky)
  19. ↑ The FIA and Formula E Build Ever More Relevant Future [online]. FIA, 1 July 2020 [cit. 2020-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 30 November 2021.
  20. ↑ DOMINIK, Wilde. Formula E confirms Gen4 suppliers [online]. Racer Media & Marketing, Inc., 9 December 2023 [cit. 2024-03-01]. Dostupné online.
  21. 1 2 3 Formula E Records [online]. Motorsport Stats [cit. 2022-08-14]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
  22. 1 2 3 4 World Championship Standings [online]. [cit. 2024-09-02]. Dostupné online.
  23. ↑ Nelson Piquet Jr. wins inaugural Formula E championship. autoweek.com. Hearst Autos, Inc, 29 June 2015. Dostupné online [cit. 17 August 2020].
  24. ↑ Nelson Angelo Piquet [online]. [cit. 2024-10-05]. Dostupné online.
  25. 1 2 ABB FIA Formula E World Championship Summary 2014 [online]. Motorsport Stats [cit. 2024-10-05]. S. 2. Dostupné online.
    FIA Formula E Championship - Season 2014-2015 [online]. [cit. 2024-10-05]. S. 2, 3. Dostupné online.
  26. ↑ Sebastien Buemi clinches Formula E world title in dramatic final race. cnn.com. CNN, 6 July 2016. Dostupné online [cit. 17 August 2020].
  27. ↑ Sebastien Buemi [online]. [cit. 2024-10-05]. Dostupné online.
  28. 1 2 ABB FIA Formula E World Championship Summary 2015 [online]. Motorsport Stats [cit. 2024-10-05]. S. 2. Dostupné online.
    FIA Formula E Championship - Season 2015-2016 [online]. [cit. 2024-10-05]. S. 2, 3. Dostupné online.
  29. ↑ JACOBS, Caleb. Lucas Di Grassi Wins Formula E Championship in Third Season. thedrive.com. Acton Media Inc.. Dostupné online [cit. 17 August 2020].
  30. ↑ Lucas di Grassi [online]. [cit. 2024-10-05]. Dostupné online.
  31. 1 2 ABB FIA Formula E World Championship Summary 2016 [online]. Motorsport Stats [cit. 2024-10-05]. S. 2. Dostupné online.
    FIA Formula E Championship - Season 2016-2017 [online]. [cit. 2024-10-05]. S. 2, 3. Dostupné online.
  32. ↑ MEHTA, Mithila; SHAH, Kunal. New York City ePrix: Jean Eric Vergne wins Formula E title, but Techeetah loses Teams' Championship to Audi. firstpost.com. FirstPost, 16 July 2018. Dostupné online [cit. 17 August 2020].
  33. 1 2 Jean-Eric Vergne [online]. [cit. 2024-10-05]. Dostupné online.
  34. 1 2 ABB FIA Formula E World Championship Summary 2017 [online]. Motorsport Stats [cit. 2024-10-05]. S. 2. Dostupné online.
    FIA Formula E Championship - Season 2017-2018 [online]. [cit. 2024-10-05]. S. 2, 3. Dostupné online.
  35. ↑ GITTINGS, Paul. Jean-Eric Vergne crowned back-to-back Formula E world champion. cnn.com. CNN, 14 July 2019. Dostupné online [cit. 17 August 2020].
  36. 1 2 ABB FIA Formula E World Championship Summary 2018 [online]. Motorsport Stats [cit. 2024-10-05]. S. 2. Dostupné online.
    FIA Formula E Championship - Season 2018-2019 [online]. [cit. 2024-10-05]. S. 2, 3. Dostupné online.
  37. ↑ EMONS, Michael. Formula E. bbc.co.uk. BBC, 26 July 2020. Dostupné online [cit. 17 August 2020].
  38. ↑ Antonio Felix da Costa [online]. [cit. 2024-10-05]. Dostupné online.
  39. 1 2 ABB FIA Formula E World Championship Summary 2019 [online]. Motorsport Stats [cit. 2024-10-05]. S. 2. Dostupné online.
    FIA Formula E Championship - Season 2019-2020 [online]. [cit. 2024-10-05]. S. 2, 3. Dostupné online.
  40. ↑ Nyck de Vries [online]. [cit. 2024-10-05]. Dostupné online.
  41. 1 2 ABB FIA Formula E World Championship Summary 2020 [online]. Motorsport Stats [cit. 2024-10-05]. S. 2. Dostupné online.
    FIA Formula E Championship - Season 2021 [online]. [cit. 2024-10-05]. S. 2, 3. Dostupné online.
  42. ↑ Stoffel Vandoorne [online]. [cit. 2024-10-05]. Dostupné online.
  43. 1 2 ABB FIA Formula E World Championship Summary 2022 [online]. Motorsport Stats [cit. 2024-10-05]. S. 2. Dostupné online.
    FIA Formula E Championship - Season 2022 [online]. [cit. 2024-10-05]. S. 2, 3. Dostupné online.
  44. ↑ Jake Dennis [online]. [cit. 2024-10-05]. Dostupné online.
  45. 1 2 ABB FIA Formula E World Championship Summary 2023 [online]. Motorsport Stats [cit. 2024-10-05]. S. 2. Dostupné online.
    FIA Formula E Championship - Season 2023 [online]. [cit. 2024-10-05]. S. 2, 3. Dostupné online.
  46. ↑ Pascal Wehrlein [online]. [cit. 2024-10-05]. Dostupné online.
  47. 1 2 Standings - 2023/2024 season [online]. FIA Formula E [cit. 2024-10-05]. S. 2, 3, 4. Dostupné online.
    FIA Formula E Championship - Season 2024 [online]. [cit. 2024-10-05]. S. 2, 3. Dostupné online.
  48. ↑ Cassidy doubles up in London on Jaguar swansong, as Porsche secure titles [online]. 2025-07-27 [cit. 2025-07-29]. Dostupné online. (anglicky)
  49. ↑ Formula E Launches Manufacturers' Trophy In Season 10 [online]. FIA Formula E, 15 March 2024 [cit. 2024-08-05]. Dostupné online.
  50. ↑ BMW confirms Season 5 entry to Formula E – Formula E [online]. fiaformulae.com [cit. 2017-07-25]. Dostupné online.
  51. ↑ Mercedes-Benz to enter Formula E in Season 6 – Formula E [online]. fiaformulae.com [cit. 2017-07-24]. Dostupné online.
  52. ↑ Porsche set to compete in Formula E from Season 6 – Formula E [online]. fiaformulae.com [cit. 2017-07-28]. Dostupné online.
  53. ↑ DOMINIK, Wilde. Formula E confirms Gen4 suppliers [online]. Racer Media & Marketing, Inc., 9 December 2023 [cit. 2024-03-01]. Dostupné online.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Formule E na Wikimedia Commons
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Formule_E&oldid=25959395“