Nikolaj Alexandrovič Bulganin

Nikolaj Alexandrovič Bulganin
Nikolaj Alexandrovič Bulganin
Stranická příslušnost
Členství	Komunistická strana Sovětského svazu (1917–1975)
Narození	30. květnajul. / 11. června 1895greg.; Nižnij Novgorod
Úmrtí	24. února 1975 (ve věku 79 let); Moskva
Místo pohřbení	Novoděvičí hřbitov
Občanství	Ruské impérium a Sovětský svaz
Profese	politik, bankéř, funkcionář a důstojník
Náboženství	ateismus
Ocenění	Leninův řád (1931); Řád rudé hvězdy (1935); Řád Suvorova 2. třídy (1943); Řád Kutuzova 1. třídy (1943); Řád Kutuzova 1. třídy (1944); … více na Wikidatech
Commons	Nikolai Bulganin
	Seznam děl: SKČR \| Knihovny.cz
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nikolaj Alexandrovič Bulganin (rusky Николай Александрович Булганин; 30. května^jul./ 11. června 1895^greg., Nižnij Novgorod – 24. února 1975, Moskva) byl prominentní sovětský politik, který působil jako ministr obrany (1953–1955) a předseda rady ministrů SSSR (1955–1958).

Politický vzestup

Narodil se jako syn úředníka. K bolševické straně se připojil v roce 1917 a v roce 1918 vstoupil do Čeky, bolševické politické policie, kde sloužil až do roku 1922. Po ruské občanské válce se stal průmyslovým manažerem, pracoval až do roku 1927 v různých odborech jako administrátor a poté jako ředitel zodpovídal za dodávky elektrického proudu do Moskvy (1927–1931). Do roku 1937 byl předsedou výkonného výboru moskevských sovětů.

V roce 1934 byl zvolen kandidátem členství v ústředním výboru Komunistické strany SSSR. Za velkého teroru těsně unikl smrti tím, že na čas odjel na dovolenou do Polska pod záminkou léčení. V roce 1937 byl jmenován předsedou rady lidových komisařů RSFSR a získal plnoprávné členství v ústředním výboru; v září roku 1938 ho ustanovili náměstkem předsedy rady lidových komisařů SSSR.

Během druhé světové války hrál významnou úlohu ve vládě a také v Rudé armádě, ačkoli nebyl nikdy hlavní velitel. V roce 1944 byl jmenován náměstkem lidového komisaře obrany a sloužil jako Stalinův hlavní agent v armádních strukturách. V roce 1947 se stal ministrem ozbrojených sil SSSR a byl povýšen na maršála. Stal se také kandidátem na členství v politbyru a v letech 1947–1950 i náměstkem předsedy rady ministrů. V roce 1948 dosáhl plného členství v politbyru, tedy s hlasovacím právem.

Vrchol a pád

Po Stalinově smrti v březnu roku 1953 se stal jedním z kandidátů na příštího vůdce SSSR, nakonec se však v roce 1955 stal „pouhým“ předsedou rady ministrů. Šlo o velkého spojence Nikity Chruščova a jeho programu reforem a destalinizace. Společně s Chruščovem cestoval do Indie, Jugoslávie a Spojeného království, kde byli oba známi v tisku jako „B a K“.

Roku 1957 však začal, ovlivněn konzervativní skupinou vedenou Vjačeslavem Molotovem, sdílet pochyby o Chruščovově reformní politice. Když byli konzervativci poraženi a odstraněni, nutil jej Chruščov, aby podal rezignaci na všechny politické funkce. Byl sice jmenován předsedou sovětské státní banky, ale v roce 1958 ho odstranili z Ústředního výboru KSSS a připravili o titul maršála. Byl poslán do Stavropolu jako předseda regionální ekonomické rady a v únoru 1960 odešel do penze.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nikolai Bulganin na anglické Wikipedii.

Literatura

heslo Bulganin, Nikolaj Alexandrovič. In: kolektiv autorů, předseda redakce: Bohumil Kvasil. Malá československá encyklopedie. Praha: Encyklopedický institut ČSAV, 1984. Svazek 1. S. 608.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Nikolaj Alexandrovič Bulganin na Wikimedia Commons
(česky) Nikolaj Alexandrovič Bulganin na serveru SSSR