Kulajda
| Kulajda | |
|---|---|
 Jihočeská kulajda | |
| Základní informace | |
| Kategorie | polévka |
| Místo původu | Jižní Čechy |
| Složení | |
| brambory, mléko či smetana, kopr, houby, mouka, vejce | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kulajda je česká polévka z brambor, mléka či smetany, kopru a hub, zahuštěná moukou a doplněná o vařené či ztracené vejce. Podle Vladimíra Poštulky se v historických receptech objevuje vždy bez hub, které jsou až novodobým přídavkem. Pochází pravděpodobně z jižních Čech, poprvé se totiž objevuje v dokladech z 19. století z Kozácka, o něco později se objevuje ve zmínkách z Pelhřimovska a Sušicka. V druhé polovině 19. století zdomácněla po celém Česku, v 70. let se dostala do normovaných receptů a později se stala dostupnou i v instantní podobě. Vzdáleně se podobá francouzské polévce potage à la Parmentier, která se připravuje z brambor, pórku a smetany, přičemž je někdy přidáván i kopr a ztracené vejce.[1][2][3]
V Kozácku a Milevsku se nazývá také kulimajda, na Vysočině kvedlavka. Název polévky pravděpodobně odkazuje na zakudlení, tedy zahuštění moukou rozkvedlanou ve vodě či mléce. Tradice spojující její jméno s jakousi šumavskou kuchařskou Adelheide Kuhovou (Kuh Adelheide) je pravděpodobně romantickým výmyslem.[1][2]
Kyselka a zakudlaná polívka
[editovat | editovat zdroj]Podobná zahuštěná polévka se nazývá na Horácku, případně i jinde v jižních Čechách, také kyselka, bramborová, koprovka či zalitka. Připravuje se z brambor, mléka, octa, kopru, v sezóně se přidávají houby, ideálně lišky, a ve svátek smetana a vejce.[2]
V západních a jižních Čechách, od Chodska a Plzeňska přes Pošumaví po Doudlebsko a Blata, je známa také zakudlená polívka, která se připravuje z brambor, mouky rozkvedlané v mléce, podmáslí či smetaně, cukru a octa. Dále se do ní přidávají i různé druhy zeleniny, houby, kopr či luštěniny, a podává se chlebem či bácem. Nazývá se také zaklechtaná, zaplechtaná, kudlanka, kudlenka, zavrcená či zatrolená.[2]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- 1 2 ROUDNÝ, Miroslav. Kulajda. Naše řeč. 1974, roč. 57, čís. 3, s. 168. Dostupné online.
- 1 2 3 4 KORBELÁŘOVÁ, Irena. Kulinární dědictví Čech, Moravy a Slezska : tematická výběrová encyklopedie. Opava: Slezská univerzita v Opavě, 2022. ISBN 978-80-7510-532-5. S. 151–152, 159, 320.
- ↑ POŠTULKA, Vladimír. Kulajda. Český zázrak, který může dobýt svět. TÝDEN.cz [online]. 2011-06-19 [cit. 13.5.2026]. Dostupné online.
