close
Přeskočit na obsah

Palau

Upravit odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Republika Palau
Beluu er a Belau
Republic of Palau
vlajka Palau
Vlajka		 znak Palau
Znak
Hymna
Belau loba klisiich er a kelulul
Geografie

Poloha Palau
Poloha Palau

Hlavní městoNgerulmud
Rozloha459 km² (180. na světě)
z toho zanedbatelné % vodní plochy
Nejvyšší bodMount Ngerchelchuus (242 m n. m.)
Časové pásmo+9
Poloha7°28′ s. š., 134°33′ v. d.
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel17 663[1] (221. na světě, 2025)
Hustota zalidnění38 obyv./km² (182. na světě)
HDI▬ 0,786 (vysoký) (84. na světě, 2023)
Jazykpalauština, angličtina (úřední), sonsorolština, tobiština, japonština
Národnostní
složení		70 % Palauané
26 % Asiaté
1 % Karolínci
Náboženství
  • 5 % modekngei
  • 4 % islám[2]
Státní útvar
Státní zřízeníunitární prezidentská republika
Vznik1. října 1994 (vyhlášení plné nezávislosti na USA)
PrezidentSurangel Whipps Jr.
ViceprezidentUduch Sengebau Senior
Měnaamerický dolar (USD)
HDP/obyv. (PPP)18 209[3] USD (81. na světě, 2024)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1585 PLW PW
MPZPAL
Telefonní předvolba+680
Národní TLD.pw
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Palau,[pozn. 1] plným názvem Republika Palau,[pozn. 2] je ostrovní stát ležící v mikronéské části Oceánie v západním Tichém oceánu. Tvoří západní část souostroví Karolín, zatímco východní a střední část tvoří Federativní státy Mikronésie. Nachází se severně od rovníku, východně od Filipín, jihozápadně od Marian, západně od Federativních států Mikronésie, severozápadně od Papuy-Nové Guineje a severně od Indonésie. Palau se skládá ze 340 ostrovů, dominuje mu sopečný ostrov Babeldaob, tvořící přes tři čtvrtiny celkové plochy, zbytek tvoří další tři sopečné ostrovy, dva atoly a četné vyvýšené korálové vápencové ostrovy. Podnebí je tropické rovníkové. Na ploše 459 km² žije 18 000 obyvatel,[4] což z Palau činí rozlohou čtvrtý nejmenší stát v Oceánii a šestnáctý nejmenší suverénní stát na světě, a zároveň třetí nejméně lidnatý stát v Oceánii a čtvrtý na světě. Hlavní město je Ngerulmud na Babeldaobu, největším městem je Koror na stejnojmenném ostrově. Asi 70 % obyvatel jsou Palauané a jedna čtvrtina Asiaté, úředními jazyky jsou palauština a angličtina. Čtyři pětiny obyvatel se hlásí ke křesťanství.

Země byla původně osídlena přibližně v roce 1000 př. n. l. přistěhovalci z ostrovní jihovýchodní Asie.[5][6] Palau poprvé zakreslil na evropskou mapu český misionář Pavel Klein na základě popisu skupiny Palauanů, kteří v roce 1696 ztroskotali na filipínském pobřeží na ostrově Samar.[1] Palauské ostrovy se v roce 1885 staly součástí Španělské Východní Indie. Po porážce Španělska ve španělsko-americké válce v roce 1898 byly ostrovy v roce 1899 na základě německo-španělské smlouvy prodány Německu, které je začlenilo do své kolonie Německá Nová Guinea. Japonci využili první světové války a v roce 1914 toto německé území zabrali.

V roce 1919 získali od Společnosti národů mandát k jeho správě pod názvem Mandátní území Tichomořské ostrovy. Během druhé světové války se v rámci tažení na Mariany a Palau odehrály střety mezi americkými a japonskými jednotkami, včetně významné bitvy o Peleliu. Spolu s dalšími tichomořskými ostrovy se Palau v roce 1947 stalo součástí Poručenské území Tichomořské ostrovy, které spravovaly Spojené státy americké. Poté, co se v referendu v roce 1978 vyslovily proti připojení k Federativním státům Mikronésie,[7][8] získaly ostrovy v roce 1994 plnou suverenitu na základě Dohody o volném sdružení se Spojenými státy.

Republika Palau je unitární prezidentskou republikou ve volném sdružení se Spojenými státy americkými, které zajišťují obranu, financování a přístup k sociálním službám. Hlavou státu i vlády je prezident, zákonodárná moc náleží jak vládě, tak dvoukomorovému kongresu. Ekonomika Palau je založena hlavně poplatcích za registraci námořních lodí, cestovním ruchu, samozásobitelském zemědělství a rybolovu, přičemž významná část hrubého národního produktu pochází ze zahraniční pomoci. V indexu lidského rozvoje se země umístila na 84. místě. Kultura ostrovů je směsicí mikronéských, melanéských, asijských a západních prvků. Palau je členem Organizace spojených národů, Světové banky, Tichomořského společenství, Fóra tichomořských ostrovů, Organizace afrických, karibských a tichomořských států a Aliance malých ostrovních států.

Název

[editovat | editovat zdroj]

Název ostrovů v palauštině, Belau, pochází z palauského slova pro „vesnici“, beluu (tedy v konečném důsledku z protoaustronézského *banua),[9] nebo z výrazu aibebelau („nepřímé odpovědi“), který souvisí se mýtem o stvoření světa.[10] Název „Palau“ pochází ze španělského Los Palaos, kdy se Němci nakonec shodli na názvu Palau.[11] Název země „Palau“ s největší pravděpodobností nepochází z malajského slova Pulau (ostrov), navzdory podobnosti ve slovní formě.

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Počátky palauské historie jsou zahaleny tajemstvím. První obyvatelé Palau přišli na ostrovy okolo roku 1000 př. n. l. pravděpodobně z dnešních Filipín, Indonésie, Nové Guineje a Polynésie[12] Před obdobím kolonialismu měli Palauané komplexní matriarchální společenské zřízení, ve kterém majetek ve vlastnictví klanu dědily ženy.[13]

V minulosti se z Palau také dovážely kameny rai, které se používaly na souostroví Yap jako platidlo.

Španělské a britské koloniální nároky

[editovat | editovat zdroj]

Prvním Evropanem, jenž ostrovy spatřil, byl pravděpodobně španělský objevitel Ruy López de Villalobos roku 1543. Španělsko si ostrovy oficiálně nárokovalo už od roku 1686, avšak neučinilo žádný pokus o jejich průzkum či kolonizaci (Palauské ostrovy byly součástí Španělské Východní Indie). Palau poprvé zakreslil na evropskou mapu český misionář Pavel Klein na základě popisu skupiny Palauanů, kteří v roce 1696 ztroskotali na filipínském pobřeží na ostrově Samar.[1]

Vesnice na ostrovech Palau, obraz Rudolfa Hellgreweho, kolem roku 1908

První evropský pokus ostrovy kolonizovat nebo s nimi obchodovat byl učiněn až roku 1783, kdy na útesu u palauského ostrova Ulongu (skalnatý ostrov ležící mezi Kororem a Peleliu) ztroskotal se svojí lodí Antelope britský kapitán Henry Wilson.[14] S pomocí kororského nejvyššího náčelníka Ibedula dokázal během třech měsíců Wilson se svojí posádkou opravit loď. Wilson pak vzal na oplátku náčelníkova syna, prince Lebuu, na studium do Anglie. Ačkoliv Lebua zemřel krátce po příjezdu do Londýna na pravé neštovice, jeho přítomnost podnítila u mnoha Britů zájem o Palau. Britové se brzy stali na dalších 100 let hlavním palauským obchodním partnerem, než byli roku 1885 nahrazeni Španěly.

Během 19. století se španělští kněží neúspěšně pokoušeli šířit mezi obyvateli římskokatolickou víru a Španělé si činili na ostrovy nárok až do roku 1875, kdy jej po britských protestech stáhli. Poté, co roku 1885 Německo obsadilo některé ostrovy, byl vyřešením sporu pověřen papež Lev XIII., který sice potvrdil nárok Španělska na Karolíny, ale s výhradou zachování obchodních koncesí pro Brity a Němce. Španělští kapucínští kněží zde poté vybudovali dva kostely, zavedli mezi obyvatelstvem používání latinky a vymýtili zdejší války mezi vesnicemi.

V německé koloniální říši

[editovat | editovat zdroj]
Náčelníci z Kororu v roce 1915

Španělé se však na ostrovech setkali s odporem, a tak po své svojí porážce ve Španělsko-americké válce prodali Palau s většinou Karolín v červnu 1899 Německu (německo-španělská smlouva). Poslední španělští vojáci opustili ostrovy v prosinci 1899.[15][16]

Německo započalo s organizovaným využíváním zdejších přírodních zdrojů. Němci zde mimo jiné zakládali kokosové plantáže, na nichž nutili pracovat místní obyvatelstvo. Tehdy se zde rovněž rozšířily západní nemoci, které měly na zdejší obyvatelstvo zničující vliv. Administrativně Palau v rámci Západních Karolín začlenilo k Německé Nové Guineji a ovládalo ho až do 8. října 1914, kdy ho obsadilo Japonsko, které ho pak po porážce Německa na konci 1. světové války získalo roku 1919 na základě Versailleské mírové smlouvy.

Pod mandátní správou Japonska

[editovat | editovat zdroj]
Město Koror v dobách japonské nadvlády (naprostá většina zástavby zničena americkou armádou v letech 1944–45)

Od 17. prosince 1920 bylo Palau součástí mandátního území Tichomořské ostrovy, které do správy Japonského císařství svěřila Společnost národů. Během následujících 30 let japonské vlády prodělala palauská kultura a společnost obrovské změny: došlo k založení veřejných škol, obyvatelstvu byla vnucována japonština, došlo k zavedení tržní ekonomiky a soukromého (místo dosavadního kmenového) vlastnictví půdy.[17] Vesničtí náčelníci ztratili moc ve prospěch japonské koloniální byrokracie. Na Palau se tehdy přistěhovaly tisíce japonských, korejských a okinawských dělníků. Palauané rovněž přišli o svůj tradiční dědický systém, protože ztratili půdu, ať už prodejem či konfiskacemi. V dubnu 1922 pak Japonsko začlenilo Palau do Jihomořské správní oblasti (japonsky Nan'jó Čó), zahrnující Marshallovy ostrovy, Palau, Karolíny a Severní Mariany. Koror se tehdy stal správním centrem celého japonského Tichomoří, moderním stylovým městem s dlážděnými cestami, elektrickou a vodovodní sítí, továrnami, obchody, lázněmi, restauracemi a lékárnami.

Koncem 30. let 20. století Japonsko izolovalo Palau od okolního světa a započalo zde se soustředěným budováním řady opevnění. Koncem roku 1941 se na Palau soustředily japonské síly určené k útoku na jižní Filipíny. Během posledních fází druhé světové války se zdejší japonská opevnění stala terčem spojeneckých útoků. Spojenci se vylodili na zdejších ostrovech Peleliu (Bitva o Peleliu) a Angaur (Bitva o Angaur), zatímco na podstatně lidnatějších ostrovech Kororu a Babeldaobu (kam Japonci přemístili většinu Palauanů) nikdy nedošlo k invazi a japonské jednotky na těchto ostrovech byly izolovány. V období od 15. září do 27. listopadu 1944 pak Spojené státy americké (USA) dobyly a obsadily Peleliu a Angaur. Izolované jednotky na ostatních ostrovech se vzdaly na konci války.

Americká správa a získání nezávislosti

[editovat | editovat zdroj]
Vysoký komisař Poručenského území Tichomořské ostrovy a jeho zaměstnanci, 60. léta

Po skončení druhé světové války od 18. července 1947 Palauské ostrovy tvořily v rámci nově zřízeného poručenského území Tichomořské ostrovy samostatný distrikt Palau, který byl jedním ze šesti ostrovních distriktů tohoto poručenského území Organizace spojených národů, které bylo svěřeno do správy USA. V rámci svého mandátu ve snaze připravit Palau na budoucí nezávislost vylepšily USA zdejší infrastrukturu a školství. Palauané se v referendu roku 1978 rozhodli z důvodu jazykových a kulturních rozdílů nepřipojit se k Federativním státům Mikronésie. Roku 1980 přijalo Palau vlastní ústavu a 1. ledna 1981 došlo k přeměně distriktu Palau na autonomní Palauskou republiku, která nadále až do roku 1994 zůstávala poručenským územím Organizace spojených národů ve správě USA. Roku 1982 podepsala Republika Palau s USA dohodu o volném přidružení. Po dlouhém přechodném období, během něhož došlo k násilné smrti dvou palauských prezidentů (Haruo Ignacia Remeliika 30. června 1985 po atentátu a Lazaruse Eitara Salii 20. září 1988 po sebevraždě), byla nakonec po osmi referendech a dodatku k palauské ústavě roku 1993 dohoda o volném přidružení schválena a vstoupila v platnost 1. října 1994, kdy se Republika Palau stala plně samostatným státem. Ještě předtím zrušila OSN dne 25. května 1994 poručenskou správu nad Palau.

Státní symboly

[editovat | editovat zdroj]

Vlajka

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Vlajka Palau.

Palauská vlajka je tvořena bleděmodrým listem o poměru stran 5:8. Uprostřed je žluté kruhové pole o průměru tří pětin šířky vlajkového listu, který je posunut mírně k žerďovému okraji.[18][19]

Znak

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Státní znak Palau.

Palauský státní znak nebyl po vyhlášení republiky nikdy zaveden, jeho funkci plní státní pečeť.[19]

Geografie

[editovat | editovat zdroj]
Mapa Palau a jeho poloha v Oceánii
Topografická mapa Palau

Palau je ostrovní země ležící v mikronéské části Oceánie v západním Tichém oceánu. Tvoří západní část souostroví Karolín, zatímco východní a střední část tohoto souostroví tvoří Federativní státy Mikronésie. Leží severně od rovníku, 800 km východně od Filipín, 1 300 km jihozápadně od Marian, západně od Federativních států Mikronésie, 1 300 km severozápadně od Papuy-Nové Guineje a 800 km severně od Indonésie. Palau se skládá z 340 ostrovů, z nichž 9 je obydlených. S rozlohou 459 km² je čtvrtým nejmenším státem v Oceánii a šestnáctým nejmenším suverénním státem na světě a je stejně velké jako Andorra. Geologicky rozmanitému souostroví dominuje převážně sopečný ostrov Babeldaob, jehož rozloha 363 km² představuje více než tři čtvrtiny celkové pevninské plochy Palau. Zbývajících 90 km² se dělí mezi tři sopečné ostrovy (Koror, Ngerekebesang a Ngemelachel), dva atoly (Kayangel a Ngaruangel) a četné vyvýšené korálové vápencové ostrovy. Země leží přibližně mezi 3° a 8° severní šířky a 131° a 135° východní délky, přičemž vzdálenost mezi nejvzdálenějšími ostrovy činí asi 690 km. Podnebí je tropické rovníkové.

Obydlené ostrovy jsou od severovýchodu k jihozápadu: Kayangel, Babeldaob, Koror, Peliliu, Angaur, Sonsorol, Pulo Anna, Hatohobei a Helen Reef. Nejlidnatějšími ostrovy jsou Angaur, Babeldaob, Koror a Peleliu. Poslední tři leží společně v rámci stejného bariérového útesu, zatímco Angaur je oceánský ostrov několik kilometrů jižně. Přibližně dvě třetiny obyvatelstva Palau žijí na Kororu.

Korálový atol Kayangel se nachází severně od těchto ostrovů, zatímco neobydlené Rock Islands („skalnaté ostrovy“) leží západně od hlavní skupiny ostrovů. Jedná se o skupinu asi 300 vyvýšených vápencových a korálových ostrovů. Odlehlá skupina šesti ostrovů, známá jako Jihozápadní ostrovy, vzdálená asi 604 km od hlavních ostrovů, tvoří státy Hatohobei a Sonsorol.

Geologie

[editovat | editovat zdroj]

Palau tvoří souostroví, které je součástí Karolínských ostrovů. Z geologického hlediska však Palau představuje samostatné souostroví, které patří k řetězci korálových útesů s odlišnou orientací (ze severovýchodu na jihozápad) než zbytek Karolínských ostrovů (spíše z východu na západ). Kromě toho jsou tyto ostrovy na svém západním konci jasně odděleny od Palau oceánským hlubokomořským příkopem, který místy dosahuje hloubky až 7 000 m. V důsledku toho se tyto dvě souostroví nenacházejí ani na stejné tektonické desce: Palau (spolu s Yapem) patří k filipínské desce a vymezují oblast konvergujících desek, zatímco ostatní Karolínské ostrovy patří k tichomořské desce a představují (s výjimkou ostrova Yap) nadmořskou část Středooceánského hřbetu (Caroline Islands Ridge), nedaleko hranice dvou transformních desek. A konečně, Palau se nachází ve Filipínském moři, zatímco Karolínské ostrovy jsou součástí Tichého oceánu.

Podnebí

[editovat | editovat zdroj]
Letecký pohled na Ngerukewid (Rock Islands)

Palau má tropické rovníkové podnebí (Af v Köppenově klasifikaci podnebí). Počasí je teplé, vlhké a deštivé po celý rok s průměrnou roční teplotou 28 °C. Srážky jsou silné po celý rok, v průměru 3 800 mm. Průměrná vlhkost vzduchu je 82 % a ačkoli mezi červnem a říjnem prší častěji, slunečního svitu je stále dostatek. Palau leží na okraji pásma tajfunů. V blízkosti Palau se každý rok často vyskytují tropické bouře, ale významné tropické cyklóny jsou poměrně vzácné. Mike, Bopha a Haiyan jsou jediné bouře, které podle záznamů zasáhly Palau jako tajfuny.[20]

Životní prostředí

[editovat | editovat zdroj]

Palau má dlouhou tradici v oblasti ochrany životního prostředí. Například ostrov Ngerukewid a jeho okolí jsou chráněny v rámci přírodní rezervace Ngerukewid Islands Wildlife Preserve, která byla zřízena v roce 1956.[21] Ačkoli většina území Palau zůstává ušetřena environmentální degradace, mezi problematické oblasti patří nelegální rybolov pomocí dynamitu, nedostatečná zařízení na likvidaci pevného odpadu na Kororu a rozsáhlé bagrování písku a korálů v palauské laguně.

Rock Islands

Stejně jako u jiných tichomořských ostrovních států představuje stoupající hladina moře významnou environmentální hrozbu. Podle databáze emisí pro globální atmosférický výzkum (Emissions Database for Global Atmospheric Research) však průměrné emise oxidu uhličitého na osobu v roce 2019 činily 60 tun, což je nejvíce na světě, a pocházely převážně z dopravy.[22] Zaplavení nízko položených oblastí ohrožuje pobřežní vegetaci, zemědělství a již tak nedostatečné zásobování vodou. Problémem je čištění odpadních vod, stejně jako nakládání s toxickým odpadem z hnojiv a biocidů.

Na území Palau se nachází suchozemský ekoregion palauských tropických vlhkých lesů.[23] Lesy pokrývají 90,5 % plochy pevniny státu, což je čtvrtá největší lesnatost na světě (po Surinamu, Federativních státech Mikronésie a Gabonu).[24]

Politika

[editovat | editovat zdroj]
Surangel Whipps Jr.prezident Palau
Surangel Whipps Jr.
prezident Palau
Raynold Oilouchviceprezident Palau
Raynold Oilouch
viceprezident Palau

Republika Palau je unitární demokratická prezidentská republika. Prezident Palau je zároveň hlavou státu i předsedou vlády. Výkonnou moc vykonává vláda, zatímco zákonodárná moc náleží jak vládě, tak národnímu kongresu. Soudní moc je nezávislá na výkonné i zákonodárné moci. Palau přijalo ústavu v roce 1981.

Národní kongres Palau (palausky Olbiil era Kelulau) je dvoukomorový zákonodárný sbor, který se skládá ze Sněmovny delegátů a Senátu Palau; obě komory zasedají v komplexu Capitol v Ngerulmudu ve státě Melekeok. Sněmovna delegátů má 16 členů, z nichž každý je volen na čtyřleté funkční období v jednomandátových volebních obvodech. Senát má 13 členů, kteří jsou rovněž voleni na čtyřleté funkční období ve vícečlenných volebních obvodech. V posledních volbách, které se konaly 1. listopadu 2016, byli zvoleni pouze nezávislí kandidáti; politické strany neexistují.

16 států Republiky Palau

Dohoda o volném sdružení mezi Spojenými státy a Palau[25] stanoví volné a dobrovolné sdružení jejich vlád. Zaměřuje se především na otázky vládních, ekonomických, bezpečnostních a obranných vztahů.[26] Palau nemá vlastní armádu a v oblasti obrany se spoléhá na Spojené státy. Na základě této dohody byl americké armádě udělen přístup na ostrovy na 50 let. Role amerického námořnictva je minimální a omezuje se na hrstku námořních ženistů (stavebních inženýrů). V národních vodách hlídkuje americká pobřežní stráž. Vláda souhlasila s umístěním velké vysokofrekvenční radarové stanice amerického letectva na Palau, systému radaru s dosahem za horizontem, jehož cena přesahuje 100 milionů dolarů a který by měl být uveden do provozu v roce 2026.[27][28]

Palauské státy

[editovat | editovat zdroj]

Palau je rozděleno na šestnáct správních oblastí, nazývaných státy. Palau se vyznačuje vysokým poměrem počtu státních úřadů k počtu obyvatel: na 18 000 obyvatel připadá 16 států, přičemž každý z nich má jak kmenové vedení, tak volený zákonodárný sbor.[29]

Většina obyvatel země žije ve státě Koror. Airai je jediným dalším státem s počtem obyvatel přesahujícím 1 000, zatímco tři státy mají méně než 100 obyvatel. Níže uvedené státy jsou seřazeny přibližně od severu k jihu.

Stát Rozloha (km2) Počet obyvatel (sčítání 2020) Poznámky
Kayangel 1,7 41 Zahrnuje ostrovy atolu Kayangel
Ngarchelong 11,2 384 Na severním konci ostrova Babeldaob
Ngaraard 34 396 Na severním konci ostrova Babeldaob, jižně od státu Ngarchelong
Ngardmau 34 238 Na západní straně ostrova Babeldaob
Ngaremlengui 68 349 Na západní straně ostrova Babeldaob
Ngatpang 33 289 Na západní straně ostrova Babeldaob
Ngiwal 17 312 Na východní straně ostrova Babeldaob
Melekeok 26 318 Na východní straně ostrova Babeldaob
Ngchesar 43 319 Na východní straně ostrova Babeldaob
Aimeliik 44 363 V jihozápadní části ostrova Babeldaob
Airai 59 2,529 V jihovýchodní části ostrova Babeldaob
Koror 60,5 11 199 Zahrnuje ostrovy Koror, Ngerekebesang a Malakal Island, a navíc Rock Islands (Chelbacheb, včetně Eil Malk) na jihozápadě
Peleliu 22,3 470 Zahrnuje ostrov Peleliu a některé ostrůvky na severu, zejména Ngercheu
Angaur 8,1 114 Ostrov Angaur, 12 km jižně od Peleliu
Sonsorol 3,1 53 Zahrnuje Sonsorol a neobydlené ostrovy Fanna, Pulo Anna a Merir
Hatohobei 0,9 39 Zahrnuje ostrov Tobi a neobydlený útes Helen Reef

Ekonomika

[editovat | editovat zdroj]

Palau je rozvojový zemědělský stát, ekonomika se opírá především o poplatky za registrace námořních lodí, o cestovní ruch, rybolov a samozásobitelské zemědělství.[30] Hlavním zaměstnavatelem je vláda, která je do značné míry závislá na finanční pomoci ze Spojených států.[31][32][33][34] Dlouhodobé vyhlídky pro odvětví cestovního ruchu byly výrazně posíleny rozvojem letecké dopravy v Tichomoří a rostoucí prosperitou předních východoasijských zemí. HDP na obyvatele v paritě kupní síly Palau ve výši přibližně 18 000 USD z něj činí jeden z bohatších tichomořských ostrovních států, s příjmem výrazně větším než třeba na nedalekých Filipínách. Na hrubém domácím produktu se s 77 % podílí zdaleka nejvíce sektor služeb, následuje průmysl s 10 % a zemědělství s 3 % (k roku 2023).[35]

Plážový turistický resort na Palau

Turistická činnost se soustředí na potápění a šnorchlování v bohatém mořském prostředí ostrovů, včetně korálových útesů a vraků z druhé světové války. V dubnu 2022 spustilo Palau program udržitelného cestovního ruchu s názvem Ol'au Palau, jehož cílem je ochrana přírodního prostředí a tradiční kultury země.[82] Na počátku 10. let 21. století přijíždělo ročně asi 100 až 150 tisíc turistů, po pandemii covidu-19 došlo k dramatickému poklesu s následným růstem, v roce 2025 navštívilo Palau 66 000 turistů.[36] Většina hostů pochází z USA, Japonska, Jižní Koreje, Tchaj-wanu a Filipín.

Zemědělská půda tvoří 9 % Palau; přičemž orná půda pouze 0,7 %, trvalé porosty 4 % a pastviny také 4 % plochy země (odhad k roku 2022).[35] Pěstují se taro, maniok, sladké brambory, kokosy, banány a také drobné druhy ovoce a zeleniny, např. dračí ovoce.[37] Pro živočišnou výrobu je nejdůležitější rybolov.

V roce 2024 patřily mezi nejvýznamnější vývozní položky lodě[pozn. 3] (16,9 mil. USD, 85 % exportu státu),dále živé ryby (505 tis. USD, 3%) a železný šrot (449 tis. USD, 2%). Mezi hlavní obchodní partnery patří Itálie (9,58 mil. USD), Řecko (5,49 mil. USD), Turecko (1,57 mil. USD), Spojené státy (1,5 mil. USD) a Tchaj-wan (541 tis. USD).[38]

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]
Historie počtu obyvatel
RokObyv.±% p.a.
1958 8 987—    
1970 11 210+1,86 %
1980 12 116+0,78 %
1990 15 122+2,24 %
1995 17 225+2,64 %
2000 19 129+2,12 %
2005 19 907+0,8 %
2015 17 661−1,19 %
2020 17 614−0,05 %
2025 17 663+0,06 %
Zdroj: Census of Population and Housing[39][2]

Podle odhadů Organizace spojených národů žilo na Palau v roce 2025 celkem 17 663 obyvatel, což z něj činí třetí nejméně lidnatý stát v Oceánii a čtvrtý nejméně lidnatý na světě. Při posledním sčítání lidu z roku 2020 zde žilo 17 614 obyvatel,[2] což představuje dvojnásobný nárůst oproti roku 1958 (o 62 let dříve) s průměrným ročním přírůstkem obyvatel 1,0 %. Hustota zalidnění je 38 obyvatel na km2. Ženy tvoří 48,6 % celkové populace a muži 51,4 %. Střední délka života je 75,2 let (muži 72, ženy 78,5), střední věk je 35,3 (k roku 2024). Podíl obyvatel mladších 15 let činil 18 %, 71 % je ve věku 15 až 64 let a 11 % obyvatel je starších 65 let (k roku 2024). K roku 2023 žilo 82 % obyvatel v městských oblastech, s ročním nárůstem 1,6 %.[35] Populace na Palau je velmi malá, relativně mladší a velmi urbanizovaná.

Skoro dvě třetiny obyvatel, zdaleka nejvíce, žijí ve státě Koror.[2]

Etnické skupiny

[editovat | editovat zdroj]

Při posledním sčítání obyvatel 2020 se 70 % lidí označilo za Palauany, původní obyvatelé Palau smíšeného melanéského a austronéského původu.[2] Na Palau žije mnoho asijských komunit, ve sčítání se za Asiaty označilo 26 % obyvatel.[2] Filipínci představují největší asijskou skupinu a druhou největší etnickou skupinu v zemi, jejichž přítomnost sahá až do období španělské koloniální nadvlády. Je zde také značný počet Číňanů a Korejců. Menší počet tvoří Palauané smíšeného nebo čistě japonského původu. Většina Palauanů asijského původu přišla na konci 20. století, přičemž mnoho Číňanů, Bangladéšanů a Nepálců přišlo do Palau jako nekvalifikovaní dělníci a odborníci.[97] Žije zde také malý počet Evropanů a Američanů. Celkem 1 % obyvatel tvoří Karolínci.

Ženy s dětmi na ostrově Tobi, Jihozápadní ostrovy, Palau

Jazyky

[editovat | editovat zdroj]

Úředními jazyky Palau jsou palauština a angličtina. Domorodé jazyky (konkrétně sonsorolština a tobiština) jsou uznány jako národní jazyky.[40] Vzhledem k tomu, že vzdělávací systém je dědictvím z doby, kdy byla republika svěřeneckým územím, je angličtina v palaunském vzdělávacím systému základním předmětem a většina obyvatel ji používá jako druhý jazyk. Vzniká zde místní dialekt ovlivněný filipínskou angličtinou.

Sonsorolština a tobiánština jsou úředními jazyky ve svých příslušných státech, Sonsorolu a Hatohobei;[41][42] angauský dialekt palauštiny je „jazykem“ tohoto státu. Japonština byla v ústavě z roku 1982 ustanovená jako další úřední jazyk Angauru,[43] když někteří starší lidé tento jazyk ještě znali, ale dnes se již zde japonsky nemluví.

Náboženství

[editovat | editovat zdroj]

Podle sčítání lidu z roku 2020 se ke křesťanství hlásí přibližně 80 % obyvatel. Největší zastoupení má římskokatolická církev, ke které se hlásí 47 % obyvatel, dále evangelikálové s 26 %, Adventisté sedmého dne 5 %, Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů (Mormoni) 1 % a Baptisté 0,5 %.[2]

Celkem 5 % obyvatel vyznává modekngei (místní monoteistické náboženství z palauského ostrova Babeldaob), 4 % islám a 11 % jiná náboženství nebo je bez vyznání.[2]

Německá i japonská okupace Palau podporovaly misionáře, kteří následovali Španěly. Němci vyslali římské katolíky a protestanty, Japonci vyslali šintoisty a buddhisty a Španělé vyslali římskokatolické misionáře, když ovládali Palau. Celkem 70 % obyvatelstva jsou křesťané (převážně římští katolíci a evangelikálové), zatímco modekngei (kombinace křesťanství, tradičního palauského náboženství a věštění) a starodávné palauské náboženství jsou běžně praktikována. Japonská nadvláda přinesla do Palau mahájánový buddhismus a šintoismus, které byly většinovým náboženstvím mezi japonskými osadníky. Po porážce Japonska ve druhé světové válce se však zbývající Japonci z velké části obrátili ke křesťanství, zatímco někteří pokračovali v dodržování buddhismu, ale přestali praktikovat šintoistické obřady.[44] Žije zde také přibližně 400 bengálských muslimů.

Střední škola na Palau

Vzdělávání

[editovat | editovat zdroj]

Základní školní docházka je povinná do 16 let. Školní systém zahrnuje jak veřejné (včetně Palau High School), tak soukromé školy, stejně jako některé studijní obory nabízené na Palau Community College. Pro další studium v bakalářských, magisterských a profesních programech studenti odjíždějí do zahraničí, kde navštěvují vysoké školy, především ve Spojených státech. Palau nabízí distanční studium prostřednictvím San Diego State University a Jihotichomořské univerzity.[45]

Kultura

[editovat | editovat zdroj]
Tradiční palauský bai v roce 2012

Kultura Palau je směsicí mikronéských, melanéských, asijských a západních prvků. Lidé na ostrovech se silně ztotožňují s tradiční kulturou a nápadné je jejich úzké pouto s mořem. Až do konce 19. století neexistoval písemný jazyk, takže příběhy, legendy a znalosti se předávaly ústně za pomoci umělecky vyřezávaných obrazových desek (storyboard). Tento zvyk se dodržuje i dnes, kdy se na konci dne u ohně vyprávějí příběhy a pověsti. Ženy mají v tradiční společnosti silné postavení, jelikož palauská společnost se řídí velmi přísným matrilineárním systémem. Matrilineární zvyky se projevují téměř ve všech aspektech palauských tradic, zejména při pohřbech, sňatcích, dědictví a předávání tradičních titulů.

Až do 20. století byla tetování v Palau ústřední součástí kultury a společnosti a také ukazatelem postavení a bohatství nositele.[46]

Tančící palauské ženy

Hudba je podobná hudbě v ostatních zemích Mikronésie a skládá se mimo jiné z tradičních písní a tanců. Vzhledem k její historii lze v současné hudbě, která připomíná country, nalézt také americké, evropské a japonské vlivy.

Palauská kuchyně zahrnuje místní potraviny, jako je maniok, taro, jamy, brambory, ryby a vepřové maso. Je také silně ovlivněna japonskou, americkou a filipínskou kuchyní, a to kvůli významné přítomnosti filipínských migrujících pracovníků. Polévka z kaloňů je palauskou delikatesou.[47] Mezi místní nápoje patří alkoholický nápoj z kokosových ořechů přímo ze stromu, nápoj z kořenů kavy a žvýkání arekových oříšků. V Palau byl vyvinut dezert zvaný tama.[48]

Baseball je populární od doby, kdy jej do země ve 20. letech 20. století přivezli Japonci. Palauská baseballová reprezentace získala zlatou medaili na Mikronéských hrách v letech 1990, 1998 a 2010, stejně jako na Pacifických hrách v roce 2007. Palau má národní fotbalový tým, který organizuje Palauský fotbalový svaz, ale není členem FIFA.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ palausky Belau [belau]
  2. ↑ palausky Beluu er a Belau, anglicky Republic of Palau
  3. ↑ V ekonomických statistikách se objevuje jako produkce lodí, ve skutečnosti jde o poplatky za užívání námořní vlajky. Majitelé lodí zaregistrují obchodní loď v lodním rejstříku jiné země, než je země původu majitelů, a loď pluje pod civilní vlajkou této země, používá se pojem „vlajka výhodnosti“ (Flag of convenience, FOC).

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Palau na anglické Wikipedii.

  1. 1 2 3 Catholic Missions in the Carolines and Marshall Islands. micsem.org [online]. [cit. 2022-06-04]. Dostupné online.
  2. 1 2 3 4 5 6 7 8 Census of Population and Housing [online]. Dostupné online.
  3. ↑ Palau [online]. [cit. 2024-01-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 19 January 2020.
  4. ↑ DIVISION, United Nations Population. [default] Population Division Data Portal. Population Division Data Portal [online]. [cit. 2026-04-22]. Dostupné online. (anglicky)
  5. ↑ CLARK, Geoffrey; ANDERSON, Atholl; WRIGHT, Duncan. Human Colonization of the Palau Islands, Western Micronesia. Journal of Island & Coastal Archaeology. 2006, s. 215–232. doi:10.1080/15564890600831705. S2CID 129261271.
  6. ↑ SMITH, Alexander D. The Western Malayo-Polynesian Problem. Oceanic Linguistics. University of Hawaiʻi Press, 2017, s. 435–490. doi:10.1353/ol.2017.0021. JSTOR 26408513. S2CID 149377092.
  7. ↑ MING-CHAO, Tang. Referendum on the draft constitution for the Federated States of Micronesia, July 1978 [online]. United Nations, 25 September 1978 [cit. 2021-06-12]. S. 5. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 June 2021.
  8. ↑ NAKAYAMA, Tosiwo; HENRY, Bethwel. Letter to the United Nations [online]. United Nations, 14 September 1978 [cit. 2021-06-12]. S. 8–10. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 June 2021.
  9. ↑ BLUST, Robert; TRUSSEL, Stephen. *banua: inhabited land, territory supporting the life of a community [online]. Max Planck Institute for Evolutionary Anthropology, 2010 [cit. 2022-11-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 November 2022.
  10. ↑ The Bais of Belau [online]. [cit. 2012-05-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 21 July 2016.
  11. ↑ Palau - Portrait of Paradise - About Palau. www.underwatercolors.com [online]. [cit. 2026-04-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2001-04-19.
  12. ↑ Historie (1). micronesia.hawaii.com [online]. [cit. 2006-01-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-05-07.
  13. ↑ Historie (2). sg.travel.yahoo.com [online]. [cit. 2006-01-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-02-28.
  14. ↑ Historie (3). sg.travel.yahoo.com [online]. [cit. 2006-01-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-02-28.
  15. ↑ Historie (4)
  16. ↑ Historie (5)
  17. ↑ Historie (6). micronesia.hawaii.com [online]. [cit. 2006-01-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-05-07.
  18. ↑ Palauská vlajka na Flags of the World
  19. 1 2 Zpravodaj Vexilolog č. 54, prosinec 2014
  20. ↑ KITAMOTO, Asanobu. Tracking Chart Latitude 7.40N / Longitude 134.50E (±1) [online]. Digital Typhoon [cit. 2020-05-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 November 2022.
  21. ↑ WILES, Gary J.; CONRY, Paul J. Terrestrial vertebrates of the Ngerukewid Islands Wildlife Preserve, Palau Islands. Micronesica. 1990, s. 41–66.
  22. ↑ MONFORTI-FERRARIO, F.; OREGGIONI, G.; SCHAAF, E.; GUIZZARDI, D.; OLIVIER, J.G.J.; SOLAZZO, E.; LO VULLO, E. op.europa.eu. Fossil CO2 and GHG emissions of all world countries: 2019 report.. [s.l.]: Publications Office of the European Union, 26 September 2019. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 8 September 2021. ISBN 9789276111009.
  23. ↑ DINERSTEIN, Eric; OLSON, David; JOSHI, Anup; VYNNE, Carly; BURGESS, Neil D.; WIKRAMANAYAKE, Eric; HAHN, Nathan. An Ecoregion-Based Approach to Protecting Half the Terrestrial Realm. BioScience. 2017, s. 534–545. ISSN 0006-3568. doi:10.1093/biosci/bix014. PMID 28608869.
  24. ↑ World Food and Agriculture – Statistical Yearbook 2025 [online]. Rome: FAO, 2025 [cit. 2026-04-23]. Dostupné online. (anglicky)
  25. ↑ Compact of Free Association Between the Government of the United States of America and the government of Palau Archivováno 6. 10. 2011 na Wayback Machine., preamble
  26. ↑ Compact of Free Association Between the Government of the United States of America and the government of Palau Archivováno 6. 10. 2011 na Wayback Machine., Table of Contents
  27. ↑ MARROW, Michael. Air Force eyes new radar installation in Palau. Inside Defense. 5 May 2022. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 4 January 2023.
  28. ↑ HELFRICH, Emma; ROGOWAY, Tyler. U.S. Building Advanced Over-The-Horizon Radar On Palau. The Drive. 30 December 2022. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 4 January 2023.
  29. ↑ Patterson, Carolyn Bennett, et al. "At the Birth of Nations: In the Far Pacific." National Geographic Magazine, October 1986 page 493. National Geographic Virtual Library, Accessed 17 May 2018.
  30. ↑ Economy and Business Opportunities in Palau, Palauan Economy [online]. [cit. 2026-03-12]. Dostupné online. (anglicky)
  31. ↑ Investing in America, Investing in Americans Workforce Development Programs at the U.S. Department of Commerce | U.S. Department of Commerce [online]. 2024-05-14 [cit. 2026-03-12]. Dostupné online. (anglicky)
  32. ↑ USAID [online]. [cit. 2026-03-12]. Dostupné online. (anglicky)
  33. ↑ LESTER, Gretchen V.; BROCK BASKIN, Meagan E.; CLINTON, Mary S. Employer-Sponsored Benefits in the United States: The Past, Present, and Future. Compensation and Benefits Review. January 2021, s. 24–42. ISSN 0886-3687. doi:10.1177/0886368720947609. PMID 34955602.
  34. ↑ Balancing paychecks and public assistance: How higher wages would strengthen what government can do [online]. [cit. 2026-03-12]. Dostupné online. (anglicky)
  35. 1 2 3 Palau - The World Factbook. www.cia.gov [online]. [cit. 2026-04-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2026-01-30. (anglicky)
  36. ↑ Visitor Arrivals – PalauGov.pw [online]. [cit. 2026-04-23]. Dostupné online. (anglicky)
  37. ↑ Cultivating health: Palau’s fields bring the Healthy Islands vision to life. www.who.int [online]. [cit. 2026-04-23]. Dostupné online. (anglicky)
  38. ↑ Palau. The Observatory of Economic Complexity [online]. [cit. 2026-04-23]. Dostupné online. (anglicky)
  39. ↑ Island Areas [online]. Dostupné online.
  40. ↑ Constitution of the Republic of Palau, 1979, Article 13(1).
  41. ↑ Sonsorol State Constitution, Article 13 Section 1.
  42. ↑ Hatohobei State Constitution, Article 12 Section 1.
  43. ↑ Constitution of the State of Angaur [online]. Pacific Digital Library [cit. 2014-08-04]. S. Article XII. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 September 2015.
  44. ↑ Brigham Young University—Hawaii Campus (1981), p. 36
  45. ↑ Palau Education System [online]. [cit. 2016-06-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 February 2020.
  46. ↑ PROBST, Peter; RICHARTZ, Christoffer. Der dekorierte Körper: Dimensionen der Tatauierung in der Südsee. Berlin: Museum für Völkerkunde ISBN 978-3-88609-308-3.
  47. ↑ Fruit bat soup has chicken-like taste. Newcastle Herald. 12 June 2016. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 March 2018.
  48. ↑ Tama – A Year Cooking the World [online]. 20 December 2016 [cit. 2018-01-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25 January 2018.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Palau&oldid=25947922“